3_01_El_pole

Siločára je myšlená orientovaná křivka, která je definovaná ve všech bodech s nenulovou 

intenzitou  elektrostatického  pole.  Vektor  intenzity  leží  v každém  bodě 

na  tečněk siločáře, 

přičemž  orientace  vektoru  intenzity  souhlasí  se  směrem  orientace  křivky.  Siločára  vždy 
vychází z kladného náboje a vstupuje do záporného náboje. Siločáry mohou začínat nebo 
končit v nekonečnu, ale 

nemohou se protínat. 

Jelikož  by  siločárami  byl  vyplněn  celý  prostor,  nebylo  by  možné  jednotlivé  siločáry  od 

sebe  odlišit,  proto  se  volí 

počet  siločar  procházejících  kolmou  jednotkovou  plochou  číselně 

roven velikosti intenzity elektrostatického pole (tzv. normování počtu siločar). 

Příklady siločárových modelůelektrostatických polí: 
 
a) elektrostatické pole v okolí 

kladně nabitého bodového náboje 

 
 
 
 
 
 
 
 
 
Obr. 3.1.-13. 
 
b) elektrostatické pole v okolí 

záporně nabitého bodového náboje 

 
Obr. 3.1.-14. 
 

346 

 
c) elektrostatické pole v okolí 

elektrického dipólu 

Obr. 3.1.-15. 
 
d) elektrostatické pole v okolí soustavy 

dvou souhlasně nabitých bodových nábojů 

Obr. 3.1.-16. 
 
e) elektrostatické pole mezi 

dvěma rovinnými nesouhlasně nabitými tělesy 

Obr. 3.1.-17. 
 

347 

Již na první pohled lze vypozorovat zásadní rozdíl mezi průběhem elektrických siločar 

na  modelech  elektrických  polí  v    případech  a)  –  d)  s polem  znázorněným  na  posledním 
obrázku  e).  V posledním  případě  se  jedná  o  tzv. 

homogenní  elektrostatické  pole,  ostatní 

případy představují pole