3_01_El_pole

Polární  dielektrika  mají  nenulový 

dipólový moment  (p) i bez přítomnosti vnějšího elektrického pole. 

Nepolární dielektrika se 

vyznačují středovou souměrností a mají nulový dipólový moment.  

Souhrnně  lze  říci,  že  veškeré  děje,  kdy  působením  vnějšího  elektrického  pole  vznikají 

v dielektriku  elementární  mikroskopické  dipóly  a  orientují  se  do  směru  pole,  nebo  kdy  již 
existujících  chaoticky  orientované  dipóly  se  do  směru  tohoto  pole  orientují,  nazýváme 
polarizací dielektrika. 

Podle druhu dielektrika (resp. látky tvořící dané těleso) můžeme rozdělit polarizaci do tří 

základních skupin: 

1. 

Elektronová  polarizace:  dojde  k posunutí  „těžiště“  záporného  náboje  vzhledem 
k „těžišti“  kladného  náboje  v atomu,  dochází  k deformaci  elektronových  obalů 
atomů. 

2. 

Iontová polarizace: ionty v molekulách dielektrika mění své relativní polohy. 

3. 

Orientační  polarizace:  projevuje  se  u  dielektrik  s polárními  molekulami,  u 
kterých dojde k orientaci (natočení) momentů do směru vnějšího pole. 

Polarizací  dielektrika  se  vytvoří  mezi  polarizovanými  náboji 

vnitřní  elektrické  pole  o 

intenzitě Ei , která má opačnou orientaci než intenzita vnějšího pole Ee a platí:  
Ei 

< E

e (což je zřejmé z Obr. 3.1.-32a a 3.1.-32b). 

 
Obr. 3.1.-32a.  

Obr. 3.1.-32b.  

 
Výsledné  pole  uvnitř  dielektrika  je  dáno  vektorovým  součtem  intenzit  vnějšího  a  vnitřního 
elektrického pole (na základě principu superpozice), velikost je však dána rozdílem: