4_2__Geometricka_optika

τ je právě ten úhel, který svírají okrajové paprsky předmětu procházející středem 

oční čočky). Tato hodnota se nazývá 

rozlišovací mez oka.  

Jestliže u oka padne obrazové ohnisko do místa žluté skvrny, říkáme, že je 

oko normální, tj. 

emetropické.  Takové  oko  vidí  na  dálku  zřetelně,  neboť  předmět  prakticky  v nekonečnu  se 
zobrazí v ohniskové rovině (tj. v místě žluté skvrny).  

Při pozorování bližších předmětů se vytvoří sice obraz za okem, 
ale  oko  automaticky  zakřivuje  oční  čočku,  až  se  zase  obraz 
dostane přímo na sítnici. Této schopnosti oka, nastavit oko ostře 
na blízké předměty říkáme 

akomodace (obr. 4.2.- 33.). 

Obr. 4.2.- 33. 
 

Bod, který oko vidí dobře bez akomodace, se nazývá 

daleký bod oka. U normálního oka je 

takový  bod  prakticky  v nekonečnu  (vidíme  hvězdy).  Bod,  který  vidí  oko  při  největší 
akomodaci,  se  nazývá 

blízký  bod  oka.  Tento  bod  můžeme  určit  tak,  že  budeme  např.  hrot 

tužky pomalu přibližovat k oku. V okamžiku, kdy se nám začne hrot jevit rozostřeně, můžeme 
určit tzv. zrakovou vzdálenost. Tato vzdálenost je u dětí 8cm -10cm, u dospělých statisticky 
nejčastěji 24cm -25cm (tzv.konvenční zraková vzdálenost) a po 45. roce se mírně zvyšuje. 

Důležitou  vlastností  oka  je  také  jeho 

setrvačnost.  Krátce  trvající  zrakový  vjem  si  oko 

zachovává  při  běžném  osvětlení  předmětu  asi  0,1s.  To  např.  umožňuje  vnímat  posloupnost 
rychle se střídajících obrazů jako plynulý děj (v kinematografii).