4_2__Geometricka_optika

4krát  větší  než  citlivost 

fotografické  emulze,  není  však  rovnoměrně  rozprostřena.  Největší  citlivost  je  v okolí 
průsečíku optické osy oka, kde leží tzv. 

žlutá skvrna (9) s největší hustotou výskytu čípků a 

bez výskytu tyčinek. V lokalitách za  žlutou skvrnou přibývá v sítnici tyčinek a ubývá čípků 
tak,  že  v okrajové  části  sítnice  existují  jen  tyčinky.  Poruchy  čípků  a  žluté  skvrny  bývají 
komplikovanější  než-li  pouhá  barvoslepost,  poruchy  tyčinek  a  okrajové  části  sítnice 
znamenají  přinejmenším  šeroslepost.  Tyčinky  obsahují  barevnou  látku,  zvanou  oční  purpur. 
Tato látka je velmi citlivá na světlo, světlem se rozkládá a je stále doplňována prostřednictvím 
cévnatky.  Přizpůsobení  se  oka  ze  světla  na  tmu  souvisí  s časem  nutným  k doplnění  očního 
purpuru a nazývá se 

adaptace oka. Fyzikální děje v sítnici mají elektromagnetický charakter 

(při dopadu světla vznikají v buňkách elektrické proudy), periferie oka a tyčinky jsou zacíleny 
na vnímání pohybu, střed oka a čípky umožňují vidění barevné a tvarové (prostorové). Vidění 
je tedy přímo závislé na existenci a funkci tyčinek a čípků! Ve 

slepé skvrně (10) tyto buňky 

chybí.  

Optická  soustava  oka  zobrazí  na  sítnici  bod  jako  malý  kroužek  Dva  body  rozeznáváme  od 
sebe jen tehdy, je-li mezi jejich obrazy alespoň jeden čípek., resp. svírají-li dva body s okem 
úhel 60´´(jestliže oba body oko vidí pod zorným úhlem větším nebo rovným 1´, přičemž tzv. 
zorný úhel