4_2__Geometricka_optika

569 

Zářivost zdroje Ie v daném směru je podíl té části zářivého toku 

∆Φ

e , která vychází ze zdroje 

v daném směru do malého prostorového úhlu 

∆Ω , a velikosti tohoto prostorového úhlu: 

∆Ω

∆Φ

=

e

e

I

.  

         4.2.-32. 

Svítivost  zdroje  I    (obr.  4.2.-  45.)  je  definována 
světelným  tokem 

∆Φ  ,  který  vyzařuje  zdroj  do 

prostorového  úhlu 

∆Ω,  jednotkou je kandela [cd] 

(základní jednotka soustavy SI) 

∆Ω

∆Φ

=

I

. 

        4.2.- 33. 

 
Obr. 4.2.- 45. 
 

ϕ

ϕ

cos

n

I

I

=

       4.2.- 34. 

 
Lambertův  zákon  vyjadřuje,  že  svítivost  izotropního  rovinného  plošného  zdroje  v každém 
jeho  bodě  klesá  s kosinem  odklonu  od  kolmice  k ploše  zdroje.  Zářiče,  které  září  podle 
Lambertova zákona, se nazývají 

kosinové zářiče. Z primárních (vlastních) světelných zdrojů 

se  tímto  zákonem  neřídí  žhavé  plyny  a  sekundární  zdroje  (nevlastní  zdroje,  které  září 
odraženým světlem). 
 
Účinnost zdroje K je definována jako podíl celkového vyzářeného světelného toku zdrojem a 
P příkonu tohoto zdroje v [%] 

P

K

∆Φ

=

.  

        4.2.- 35. 

Intenzita ozařování plochy Ee0 je definována jako 
podíl  zářivého  toku 

∆Φ

e  dopadajícího  na  plochu 

ozařovaného  tělesa  a  obsahu  této  plochy 

∆S  ; 

osvětlení  plochy  E0  je  definováno  jako  podíl 
světelného  toku 

∆Φ    na  plochu

∆S  osvětleného 

tělesa a obsahu této plochy 

∆S, jednotkou měření je