4_4__Vln_vlastn_elmg_zareni

optickými  prvky,  takže 

experimentální uspořádání je v praktické optice doplněno např. o kolimátor a spojnou čočku. 
Zdroje  světla  (kromě  zdrojů  laserových)  generují  rozbíhavé  světelné  svazky.  Spojná  čočka 
v podstatě  „opravuje“  světelný  svazek  rozbíhavý  ve  sbíhavý.  Kolimátor  je  zjednodušeně 
řečeno  tubus,  ve  kterém  je  centrovaně  umístěna  spojná  čočka  a  podélný  otvor  vymezující 
světelný  svazek.  Clona  (podélný  otvor)  je  fixně  umístěna  právě  v ohnisku  spojné  čočky 
kolimátoru, takže z kolimátoru vychází přibližně rovinná vlna.   
 
 

Jinými  slovy  (viz  symbolický  obr.  4.4.-  7.):  Fresnelovu  difrakci 
předurčuje 

rozložení intenzity v bodech roviny v konečné vzdálenosti 

od  difraktujícího  objektu.  Jestliže  však  na  difraktující  objekt  dopadá 
rovina  kolimovaného  světelného  svazku,  zajímáme  se  o 

úhlové 

rozložení  difraktované  intenzity  v nekonečné  vzdálenosti  od 
difraktujícího  objektu  (bodům  v nekonečnu  odpovídají  směry),  což 
předurčuje Fraunhoferovu difrakci. 
 

Obr. 4.4.- 7. 
 

623 

K difrakci  světla  dochází  obdobně  jako  k interferenci  světla  pouze  za  určitých 

podmínek. 

Světlo  se  šíří  přímočaře:  ostrý  stín  vidíme  za  překážkou  s relativně  velkým  otvorem,  za 
relativně  malým  otvorem  však  nastává  jeho  ohyb.  Vlnění  tak  proniká  i  do  míst  odstíněného 
prostoru, a to v důsledku vlnového charakteru světla.