4_4__Vln_vlastn_elmg_zareni

Velikost překážky d  je relativní, musí 

být  poměrná  k 

vlnové  délce 

λ  (u  akustických  vln  20mm  až  20m,  u  světla  asi  400nm  až 

800nm). 
 
Vizuálně  je  velmi  názorné  zobrazení  difrakčních  jevů 

na  vodní  hladině.  Jde  sice  o  vlnění 

mechanické  (nikoliv  zdánlivě  příčné,  ale  kruhově  eliptické),  buzené  elektromagnetickou 
chvějkou  o  vhodné  a  konstantní  frekvenci,  ale  jev  difrakce  vlnění  mechanického  můžeme 
považovat za principiálně analogický.  
 

Na obr. 4.4.- 8. pozorujeme difrakci na 

1 relativně malém, kruhovém 

otvoru

Obr. 4.4.- 8. 
 

a na obr. 4.4.- 9. na 

2 relativně malých, kruhových otvorech   

( d = 2

λ ; d = 1,5λ ; d = λ ; přičemž čísla 0, 1, 2 na okrajích fotografií jsou příslušné řády 

interferenčně ohybového obrazce) 

Obr. 4.4.- 9. 

 
Na  obr.  4.4.-  10.  vidíme  ohyb  světla 

na  hraně 

(difraktujícím  objektem  je  hrana,  rovinou  pozorování 
stínítko).  Na  stínítku  vzniká  výrazný  interferenčně 
ohybový  obrazec,  ve  kterém  se  pravidelně  střídají 
světlé a tmavé proužky maxim a minim interference.  

Obr. 4.4.- 10. 
 

624 

Podélnou  štěrbinu  lze  považovat  za  2  hrany  dostatečně  blízké,  interferenčně  ohybový 
obrazec  (obr.  4.4.-  11.)  je  pak  oboustranně  symetrický.  Štěrbinu,  od  které  očekáváme  vznik 
difrakčního jevu musíme seřídit na šířku řádově v 

desetinách mm. Zda jsme jevu dosáhli, se