4_4__Vln_vlastn_elmg_zareni

můžeme  přesvědčit  subjektivně  těsným  přiložením  k oku.  Za  určitých  okolností  může  jako 
difraktující  překážka  dobře  posloužit  lidský  vlas,  anebo  husté  řasy  přimhouřeného  oka  při 
pohledu do intenzivního zdroje světla. 

Obr. 4.4. 11. 

 
Pokud je 

kruhová štěrbina (obr. 4.4.- 12.) otvorem relativně malým vzhledem k vlnové délce 

světla,  vzniká  na  stínítku  interferenčně  ohybový  obrazec,  a  to  jako  soustava  koncentrických 
kružnic světlých a tmavých maxim a minim interference (obr.4.4.- 13). 
 

 
Obr. 4.4.- 12. ;  

Obr. 44.4.- 13.. 

 
Poznámka:  Termínem  Airyho  disk  označujeme  centrální  část  difrakčního  obrazce 
kruhového otvoru.  
 
Nechť je štěrbina o šířce a osvětlena kolmo svazkem paprsků monofrekvenčního světla (obr. 
4.4.-  14.).  Nastává  ohyb  paprsků  pod  relativně  malým  úhlem 

α,  přičemž  spolu  interferují 

paprsky r1, r2, r3 (na obr. označené červeně), mezi kterými je dráhový rozdíl (na obr. označený 
zeleně). 

Obr. 4.4.- 14. 

625 

Spojnou čočkou je na stínítku St ve vzdálenosti l od štěrbiny vytvořen interferenčně ohybový 
obrazec (obr. 4.4.- 15.).  Difraktující světelný svazek (pod relativně malým úhlem 

α) vytváří 

interferencí na stínítku v bodě M  nultý řád a v bodě N 1. řád obrazce. 

Obr. 4.4.- 15. 

 
Minimum  interference  vzniká  v bodech  interferenčně  ohybového  obrazce  na  stínítku  za 
podmínky, že se dráhový rozdíl rovná sudému násobku půlvlny. 

,...

2

,

1

kde

;

2

2

sin

=

=

k

k

a

λ

α

      4.4.- 6. 

Minimu  v bodě  N  odpovídá  řád  k  =  1.  Čím  je  štěrbina  užší,  tím  je  interferenčně  ohybový 
obrazec  výraznější,  tzn.  že  světlo  více  proniká  do  oblasti  geometrického  stínu  a  vzdálenost 
bodů MN je tedy větší. 
 
Analogicky  lze  realizovat  difrakci  světla  na