4_4__Vln_vlastn_elmg_zareni

∆λ. Lze rovněž odvodit, že rozlišovací schopnost 

optické mřížky je lineárně závislá na řádu k a počtu vrypů N 

N

k

R

R

stř

=

∧

∆

=

λ

λ

.   

          4.4.- 9. 

Difrakčních optických mřížek se nejčastěji 

užívá k určení vlnových délek, které vysílají různé 

neznámé  zdroje  světla  (výbojky,  hvězdy  apod.).  Zařízení,  které  k tomuto  účelu  slouží,  se 
nazývá mřížkový spektroskop. 
 
Max  von  Laue  objevil,  že  difrakci  můžeme  pozorovat  nejen  na  optické  mřížce,  ale  i  na 
prostorové 

krystalové  mřížce  s pravidelným  uspořádáním  atomů.  Krystalové  mřížky  však 

osvětlovat  např.  přirozeným  (bílým  slunečním)  zdrojem  světla  nemůžeme,  protože  vlnová 
délka  světla  je  řádově  mnohem  větší  (10

-7m)  než  průměry  atomů.    Průměry  atomů  jsou 

přibližně  stejné  jako  je  vlnová  délka  rentgenového  záření  (atomy  měříme  v angströmech,  tj. 
10

-10m), proto k osvětlování krystalových mřížek přichází prakticky v úvahu právě rentgenové 

záření. 
  
Maximum  intenzity  při  rentgenové  difrakci  vzniká  obdobně  jako  maximum  intenzity  při 
difrakci světla, a to za podmínky vyjádřené 

Braggovým zákonem 

,...

3

,

2

,

1

kde

;

2

2

sin

=

=

k

k

a

λ

α

      4.4.- 10. 

Směry  maxim  odpovídají  situaci,  jakoby  se  paprsky  rentgenového  záření  (na  obr.  4.4.-  20. 
označeny  červeně  1,  2)  fiktivně  odrážely  na  soustavě  rovnoběžných  krystalových  rovin 
(Braggových  rovin,  na  obr.  označených  čárkovaně),  virtuálně  proložených  atomy  krystalu. 
Mezirovinnou  (meziatomární)  vzdálenost  pak  označíme  jako  mřížkovou  konstantu  a. 
Dráhový  rozdíl  difraktujících  a  interferujících  paprsků  je  na  obr.  zviditelněn  intervalem 
a.sin