4_4__Vln_vlastn_elmg_zareni

  2  podélných  štěrbinách  (obr.  4.4.-  16.).  Jde  o 

historický  experiment,  tzv.

  Youngův  pokus,  kterým  byl  poprvé  realizován  interferenčně 

ohybový jev.  

Obr. 4.4.- 16. 

Nechť  jsou  dvě  štěrbiny  o  vzájemné  vzdálenosti  b 
(přesněji  vzdálenosti  středů  štěrbin)  osvětleny  kolmo 
svazkem  paprsků  ze  zdroje  monofrekvenčního  světla. 
Nastává  opět  difrakce  paprsků  pod  relativně  malým 
úhlem 

α.  Spojná  čočka  koncentruje  na  St  stínítku 

interferenčně ohybový obrazec (obr. 4.4.- 17.), v jehož 
středu  leží  maximum  interference  a  po  stranách  se 
střídají  symetricky  tmavé  a  světlé  proužky  minim  a 
maxim interference.  

Obr. 4.4.- 17. 

626 

 
Lze  odvodit,  že 

maximum  interference  vzniká  na  St  stínítku  tam,  kde  platí  podmínka  pro 

dráhový rozdíl 

∆s 

,...

2

,

1

kde

;

2

2

sin

=

=

k

k

b

λ

α

     4.4.- 7. 

Tuto podmínku lze snadno odvodit z obr. 4.4.- 16. 

λ

α

k

s

b

s

=

∆

∧

∆

=

sin

. 

Podle 

počtu  štěrbin  (podélných  otvorů,  příp. 

kruhových  či  obdélníkových  otvorů)  vznikají  různé 
interferenčně ohybové obrazce.  

Na  obr.  4.4.-  18.  vidíme 

průběh  osvětlení  E0    (v 

závislosti na řádu: k = 0, k = 1, k = 2 a počtu štěrbin: n 
= 1, n = 2, n = 3, n = 4) . Šířka maxim se zmenšuje, tj. 
maxima  jsou  ostřejší,  a  amplituda  vlnění  a  tedy  i 
osvětlení E0 se v maximech výrazně zvyšuje.  

 
Obr. 4.4.- 18. 
 
Optická mřížka je v podstatě soustava velkého počtu N štěrbin (v praktické optice nejčastěji 
vrypů)  připadajících  na  jednotku  délky,  a  to  štěrbin  (vrypů)  v relativně  malé  vzájemné 
vzdálenosti b, kterou označujeme jako