4_4__Vln_vlastn_elmg_zareni

o  rozměru  řádově  srovnatelném  s vlnovou  délkou  světla, 

část vlny projde přímočaře v souladu s Huygensovým principem, zatímco další 

část vlny se rozšíří a difraktuje do oblasti za překážkou (otvorem) navzdory očekávání šíření 
v souladu se zákony přímočarého šíření světla.  

Difrakční  jevy  dělíme  na 

Fresnelovy  a  Fraunfoferovy.  Fresnelovy  jevy  jsou  obecnější,  při 

určitém  experimentálním  uspořádání  je  pozorujeme  v obecné,  nespecifikované  rovině 
pozorování.  Fraunhoferovy  jevy  můžeme  chápat  jako  zvláštní  případ  Fresnelových  jevů.  Při 
určitém  experimentálním  uspořádání  je  pozorujeme  jen  v jediné  rovině.  Nejčastěji  to  bývá 
nevlastní rovina (rovina v nekonečnu), ohnisková rovina čočky, nebo rovina obrazu bodového 
zdroje. V praktické optice bývá pojetí Fraunhoferových jevů častější. 
 
V experimentálním uspořádání 

bez optických prvků (pouze zdroj světla – difraktující objekt 

–  stínítko)  můžeme  nejjednodušeji  určit  podle  vzdáleností  mezi  zdrojem-difraktujícím 
objektem a mezi difraktujícím objektem-stínítkem, že Fresnelovy

difrakční obrazce vznikají v 

konečné  vzdálenosti  (jde  o  ohyb  kulových  vln);  zatímco  Fraunhoferovy  difrakční  obrazce 
vznikají  v 

nekonečné  vzdálenosti  (jde  o  ohyb  rovinných  vln).  Konečná  vzdálenost  prvků 

však  musí  být  relativně  značná  (řádově  v metrech),  a  to  vzhledem  k malému  úhlu  ohybu. 
Nekonečnou  vzdálenost  prvků  optické  soustavy  zajišťujeme  právě