4_5__Atomove_jadro

potenciálovou 

jámu  (obr.  4.5.-  13.).  Ve  vzdálenosti  r  větší  než 
poloměr  jádra 

R  je  potenciální  energií  W 

elektrostatická potenciální energie  

r

Q

Q

W

2

1

0

4

1

⋅

=

πε

, 

kde  Q1  je  náboj  částice  alfa  a  Q2  je  náboj  zbytku 
jádra 

(viz 

křivka 

poklesu 

elektrostatického 

potenciálu v nepřímé úměře).  
 

Obr. 4.5.- 13.  
 
Pokud  je  potenciálová  bariéra  vysoká,  záření  alfa  nemá  tendenci  unikat.  Např.  50%  jader 
uranu 

U

238

pronikne  bariérou  (tzn.  že  se  radioaktivně  rozpadne)  za  4,5  miliard  roků.  Jinými 

slovy:  poločas  rozpadu 

U

238

je  4,5  miliard  roků  (věk  Země  je  přibližně  stejný).  Všechny 

izotopy s atomovým číslem větším jako 92 mají částice alfa s velkými energiemi, proto mají 
nižší  bariéry  a  kratší  poločas  rozpadu.  Z tohoto  důvodu  se  tyto  izotopy  nevyskytují  volně 
v přírodě. 

Záření  beta  (

β  částic  e)  je  proudem  elektronů(emisí  záporného  či  kladného  elektronu  – 

pozitronu),  které  vyletují  z  jádra  atomu,  nese  tedy  záporný  náboj.  Částice  tohoto  záření 
vykazují  rychlost  blížící  se  rychlosti  světla;  mají  malou  hmotnost,  což  se  na  rozdíl  od  alfa 
záření projevuje větším zakřivením trajektorie v magnetickém poli. 

Rozpad  beta  mínus  je  charakteristický  emisí  elektronů,  což  znamená  vznik  nové  částice 
s protonovým číslem Z+1 a stejným nukleonovým číslem A.