sbirka_uloh

Optické prvky 

Odrazu a lomu paprsků využívají různé optické prvky. Nejjednodušším je rovinné zrcadlo, pro které 
platí jednoduchý zákon odrazu. Totéž platí u kulových zrcadel dutých (konkávních), kde odraznou 
plochu tvoří vnitřní část povrchu, a vypuklých (konvexních), kde odraznou plochu tvoří vnější 
povrch koule. Jak u zrcadel, tak u čoček budeme uvažovat pouze zobrazení paprsky jdoucími blízko 
optické osy (v tzv. paraxiálním prostoru). U čoček budeme dále předpokládat zjednodušený model 
tzv. tenké čočky. 

Základní pojmy u zrcadel: střed křivosti optické plochy

  , její poloměr křivosti značíme r; 

optická osa – osa procházející středem křivosti, protíná zrcadlo v tzv. vrcholu zrcadla. 
Ohnisko

   předmětové splývá s obrazovým a leží na optické ose v polovině mezi středem a vrcholem 

zrcadla, jeho vzdálenost od vrcholu nazýváme ohnisková vzdálenost, 

⁄ . Vzdálenost předmětu 

od vrcholu zrcadla nazýváme předmětovou vzdáleností a značíme 

 , vzdálenost obrazu od vrcholu 

zrcadla nazýváme obrazovou vzdáleností a značíme 

  . Velikost předmětu značíme  , velikost 

obrazu 

  . Zvětšení         

⁄ .  

Obraz  určitého  bodu  předmětu  hledáme  jako  průsečík  jím  procházejících  význačných 
paprsků (viz obr. 5.2-3): 

1. 

paprsek jdoucí středem křivosti se odráží zpět do středu křivosti, 

2. 

paprsek jdoucí ohniskem se odráží rovnoběžně s optickou osou, 

3. 

paprsek jdoucí rovnoběžně s optickou osou se odráží do ohniska. 

Obr. 5.2-2 

Obr. 5.2-3 

213 

Pokud se tyto paprsky protnou, vzniká skutečný (reálný) obraz (lze zachytit na stínítko). Pokud se 
neprotnou, prodloužíme je v opačném směru, v jejich průsečíku pak vzniká zdánlivý (virtuální) 
obraz (nelze zachytit na stínítko, ale může sloužit jako předmět pro další optické zobrazení). 

Pro výpočty používáme následující znaménkovou konvenci: 

1. 

ohnisková vzdálenost u dutého zrcadla je

        , u vypuklého