sbirka_uloh

Pokud se tyto paprsky protnou, vzniká reálný obraz; pokud se neprotnou, prodloužíme je v opačném 
směru, v průsečíku jejich prodloužení pak vzniká zdánlivý obraz. Pro výpočty opět používáme 
následující znaménkovou konvenci: 

Obr. 5.2-4 

214 

1. 

ohnisková vzdálenost u spojné čočky je

        , u rozptylky       

2. 

předmětová  vzdálenost  jekladná  před  čočkou  (v  předmětovém  prostoru),  záporná  za 

čočkou, obrazová je kladná za čočkou (v obrazovém prostoru), záporná před čočkou. 
3. 

předmět  předpokládáme  vzpřímený  a  jeho  velikost  bereme  jako  kladnou,  velikost 

obrazu je kladná, je-li také vzpřímený, a záporná, je-li převrácený, 
4. 

zvětšení  je  tedy  kladné,  je-li  obraz  vzpřímený  (je  současně  zdánlivý),  záporné,  je-li 

převrácený (a reálný). 

Při dodržení znaménkové konvence opět platí Gaussova zobrazovací rovnice. 

Optická mohutnost čočky 

⁄  (včetně znaménka, používá se např. v oční optice). 

Optické soustavy 

Optické soustavy jsou tvořeny několika optickými prvky. Nejběžněji používanými jsou oko a lupa, 
případně čočky brýlí, objektiv fotoaparátu či kamery, mikroskop, dalekohled. Oko má čočku 
proměnné optické mohutnosti (pro zdravé oko od cca 60 dioptrií pro volné po cca 70 dioptrií pro 
maximálně akomodované oko). Při určování zvětšení přístrojů se porovnávají zorné úhly nezvětšeného 
objektu a jeho obrazu po zobrazení danou soustavou. U blízkých předmětů se předpokládá jejich 
poloha pro porovnání v tzv. zrakové konvenční vzdálenosti 

          od oka. Úhlové zvětšení 

lupy, dalekohledu či mikroskopu γ definujeme pomocí zvětšení zorného úhlu  α  na úhel α´, tj. 

Při pozorování lupou je předmět mezi ohniskem a hlavní rovinou spojné čočky, nebo přímo v 

ohnisku, vzniká tak zdánlivý zvětšený a přímý obraz (jako na obrázku 5.2-5), který následně oko 
promítá na sítnici.