Teorie obvodu I (TOI)

Počet řezů a tedy i rovnic obvodu je roven počtu větví jeho stromu. Je určen počtem nezávislých uzlů 
obvodu,  coţ  je  počet  uzlů  obvodu  minus  1.  Kaţdému  řezu  vţdy  náleţí  právě  jedna  větev  stromu 
obvodu  a  alespoň  jedna  nezávislá  větev.  Řez  vymezený  tzv.  Jordanovou  křivkou  můţe  mít  sice 
libovolný tvar, ale musí protínat právě jednu větev stromu. Nezávislou větev však můţe protínat více 
řezů. 
 

5.3.  Metoda uzlových napětí 

Tato metoda je zvláštním případem metody řezových napětí. Zvolíme-li řezy tak, ţe kaţdý z nich bude 
obsahovat  právě  jeden  nezávislý  uzel  obvodu  a  orientujeme-li  řezová  napětí  vůči  závislému  tzv. 
vztaţnému  uzlu  obvodu,  mluvíme  o  metodě  uzlových  napětí  a  řezová  napětí  mají  v tomto  případě 

5. Analýza obvodů metodou smyčkových proudů a řezových napětí 

68 

synonymum uzlová. Výhodou této metody je, ţe při analýze obvodu není nezbytně nutné vycházet ze 
stromu  obvodu,  a  ţe  vzájemná  orientace  uzlových  napětí  je  vţdy  nesouhlasná.  Analýza  obvodu 
metodou  uzlových  napětí  tak  prakticky  vychází  pouze  z  vhodné  volby  pozice  vztaţného  uzlu.  Jeho 
volba je libovolná, aţ na případ obvodu ve kterém existuje napěťová větev, kdy přiřazujeme vztaţný 
uzel jednomu z uzlů této větve. 

Text k prostudování 

Mikulec,  M.;  Havlíček,V.:Základy  teorie  elektrických  obvodů.  Skriptum  ČVUT  Praha  1999; 
podkapitoly 5.4, 5.5, 5.6 5.7 

Další studijní texty