Teorie obvodu I (TOI)
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
Počet smyček a tedy i rovnic obvodu je roven počtu jeho nezávislých větví. Je určen rozdílem počtu
větví a nezávislých uzlů obvodu. Kaţdou smyčku vţdy tvoří právě jedna nezávislá větev a alespoň
jedna větev stromu obvodu.
5.2. Metoda řezových napětí
Základní úlohou této metody je stanovení neznámých větvových napětí obvodu. Vychází ze
zobecněného 1. Kirchhoffova zákona, který je aplikován na vybrané řezy obvodu, do kterých
dosazujeme za proudy pasivních větví definiční vztahy mezi větvovým proudem a napětím. Znaménka
proudů řezů orientujeme podle orientace jejich počítacích šipek vůči zvolené referenční orientaci
proudu řezu. Kladnou referenční orientaci zpravidla přisuzujeme počítací šipce proudu orientované
ven z řezu tj. proudu „vytékajícímu“ z řezu odpovídá znaménko + a proudu „vtékajícímu“ do řezu
znaménko –.
Jde-li o obvod s obecnými časovými průběhy dosazujeme za proudy funkční závislosti
Gu
i
,
dt
du
C
i
a
t
L
i
d
u
L
i
0
)
0
(
1
, kde iL(0) je počáteční hodnota proudu cívky. Jde-li o obvod
stejnosměrný nebo střídavý s harmonickými průběhy elektrických veličin uţíváme Ohmova zákona ve
tvaru
GU
I
nebo
U
Y
I
. Získáme tak soustavu rovnic řezů popisují analyzovaný obvod, kde
proudy pasivních větví obvodu jsou funkcí větvových napětí. Popis obvodu se ale opět zjednoduší, aţ
po zavedení tzv. řezových napětí, kdy za větvová napětí dosadíme do rovnic řezů součet
odpovídajících řezových napětí. Orientace řezových napětí můţeme být libovolná, je ale výhodné ji
volit jednotně, a to buď do, anebo ven z řezů. Řezová napětí zpravidla orientujeme ven z řezů ve shodě
s kladnou referenční orientací zavedenou pro proudy řezů. Po převedení zdrojů proudu na pravou
stranu rovnic řezů, zůstanou na jejich levých stranách pouze proudy zapsané jako funkce řezových
napětí, které jednoznačně charakterizující chování analyzovaného obvodu.