Teorie obvodu I (TOI)

Mayer, D.: Úvod do teorie elektrických obvodů. SNTL/ALFA, Praha 1981, podkapitoly 6.4 aţ 6.5, 7.2 
a 8.4 

Příklady 

1. Metodou smyčkových proudů analyzujte a vyřešte stejnosměrný obvod na obr. 1. Zadané hodnoty 
parametrů jsou: R

1 = 1 , Uo1 = 1 V, Uo2 = 2 V, R3 = 1,6 , R4 = 4 , R5 = 6 , Io6 = 4 A, R7 = 2 , Io8 

= 1 A, R8 = 6 . 

R1 

R8 

Uo1 

Io8 

R4 

Io6 

R7 

Uo2 

R3 

R5 

A 

B 

C 

D 

E 

Obr. 1 Schéma zapojení stejnosměrného obvodu 

Řešení: 

Obvod  na  obr. 1  s 8  větvemi  (reálný  zdroj  napětí  nebo  proudu  povaţujeme  za  jednu  větev)  nejprve 
upravme tak, ţe odpory ve větvi vymezené uzly B a C nahraďme odporem o hodnotě R

9 = R3 + R4 // R5 

=  1,6  +  4//6  =  4    a  reálný  zdroj  proudu  mezi  uzly  A  a  C  transfigurujme  na  reálný  zdroj  napětí 
s parametry Uo8 = R8 Io8 = 6.1 = 6 V a R8 = 6  viz obr. 2 vlevo, přičemţ počítací šipku jeho napětí 

orientujme  proti  směru  šipky  zdroje  proudu  I

o8  s ohledem  na  ekvivalenci  reálných  zdrojů  napětí  a 

proudu  vůči  uzlům  A  a  C.  Tímto  způsobem  redukujeme  počet  větví  původního  obvodu  na  6,  čímţ 
zmenšíme počet smyčkových rovnic o 2.  

5. Analýza obvodů metodou smyčkových proudů a řezových napětí 

69 

Pro takto upravený obvod je na obr. 2 vpravo nakresleno jeho topologické schéma (kostra obvodu) s 
označenými větvemi obvodu, na jehoţ základě zvolíme strom a nezávislé větve obvodu, zakreslené na 
obr. 3 vlevo.