Teorie obvodu I (TOI)

Jelikoţ počet nezávislých uzlů je vţdy o 1 menší, neţ počet uzlů obvodu, má obvod 3 nezávislé uzly a 
tedy  i  stejný  počet  větví  stromu.  Počet  nezávislých  větví  upraveného  obvodu  je  roven  celkovému 
počtu větví tohoto obvodu minus počet větví stromu obvodu tj. 6 – 3 = 3. Jelikoţ ale větev v

6 (uzly A a 

D) je proudová, nesmí být součástí stromu obvodu a je tedy větví nezávislou. V této větvi totiţ známe 
hodnotu proudu, která je rovna hodnotě proudu ideálního zdroje I

o6  =  1  A,  ale  neznáme  napětí  Ux6, 

jehoţ hodnota závisí na parametrech ostatních větví obvodu. Počítací šipku tohoto napětí orientujme 
proti směru šipky zdroje proudu I

o6. Další dvě nezávislé větve obvodu zvolme např. v8, v9. Zbylé větve 

kostry obvodu tj. v1, v2, v7 tvoří strom obvodu. 

R1 

Uo1 

Io6 

R7 

Uo8  

R8 

v2 

v6 

v7 

v8 

větve kostry obvodu 

v1 

v9 

R9 

Uo2 

A 

B 

C 

D 

Ux6  

UR8  

UR1  

U9 

U7  

I8 

I7 

I1 

I9 

Ix2 

Obr. 2 Upravené schéma pro analýzu obvodu metodou smyčkových proudů  a jeho graf 

v2 

v6 

v7 

v8 

strom obvodu 

nezávislé větve obvodu 

v1 

v9 

v1 

v2 

v9 

v6 

v7 

v8 

nezávislé smyčky upraveného obvodu 

IS3 

IS1 

IS2 

      S1 
(v1, v2, v6) 

      S2 
(v2, v7, v9) 

      S3 
(v1, v2, v8) 

Obr. 3 Strom, nezávislé větve a smyčky upraveného obvodu 

Nezávislé  smyčky  označme  písmenem  S  a  indexem  odpovídajícím  pořadí  smyčky.  Podle  zavedené 
indexace na  obr. 3  vpravo  jsme  přiřadili  smyčkám  proudy  tj.  v  našem  případě  smyčce  S1  (v1,  v2,  v6) 
smyčkový proud IS1, smyčce S2 (v2, v7, v9) smyčkový proud IS2, smyčce S3 (v1, v7, v8) smyčkový proud 
IS3. Oběhy smyček a jím příslušející smyčkové proudy orientujme s ohledem na směr proudu zdroje ve