Teorie obvodu I (TOI)
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
1
1
J
U
U
a
3
7
J
U
U
do rovnic řezů obdrţíme
soustavu:
řez J1:
8
o
6
o
1
o
3
8
2
8
1
8
1
3
2
1
8
1
1
)
(
)
(
I
I
I
U
G
U
G
U
G
G
U
U
U
G
U
G
J
J
J
J
J
J
J
řezJ2:
8
o
6
o
2
3
9
8
2
9
8
1
8
3
2
9
3
2
1
8
)
(
)
(
)
(
)
(
I
I
I
U
G
G
U
G
G
U
G
U
U
G
U
U
U
G
x
J
J
J
J
J
J
J
J
řez J3:
8
o
3
9
8
7
2
9
8
1
8
3
2
9
3
2
1
8
3
7
)
(
)
(
)
(
)
(
I
U
G
G
G
U
G
G
U
G
U
U
G
U
U
U
G
U
G
J
J
J
J
J
J
J
J
J
,
kterou můţeme zapsat v maticovém tvaru s ohledem na rovnost
o2
2
U
U
J
následujícím způsobem
8
o
8
o
6
o
2
8
o
6
o
1
o
3
2
o
1
9
8
7
9
8
8
9
8
9
8
8
8
8
8
1
I
I
I
I
I
I
I
U
U
U
G
G
G
G
G
G
G
G
G
G
G
G
G
G
G
x
J
J
nebo ve zjednodušeném tvaru
v
J
I
U
G
,
kde [G] je čtvercová matice vodivosti, [UJ] vektor řezových napětí a [Uv] vektor zdrojů proudu
obvodu. Rozměry matice a obou vektorů jsou určeny počtem nezávislých řezů.
Zobecníme-li maticový zápis analyzovaného obvodu, pak matici vodivosti (admitance) můţeme
sestavit přímo z upraveného schéma zapojení obvodu, jelikoţ prvky její diagonály jsou dány součtem
vodivostí (admitancí) větví daného řezu a jsou vţdy kladné. Prvky mimo hlavní diagonálu matice jsou
kolem ní souměrné a získáme je průnikem odpovídajících dvojic prvků hlavní diagonály. Jejich
znaménka jsou dána vzájemnou orientací řezových napětí podél stromu obvodu. Souhlasné orientaci
odpovídá znaménko +, nesouhlasné znaménko –. Prvky vektoru zdrojů stanovíme součtem
proudových zdrojů dané smyčky. Znaménka těchto zdrojů určujeme podle orientace jejich počítacích
šipek vůči zvolené referenční orientaci proudu řezu. Za kladnou referenční orientaci povaţujeme
zpravidla proud „vytékající“ z řezu. Souhlasné orientaci však nyní odpovídá záporné znaménko,
nesouhlasné kladné (znaménka přiřazujeme opačně, jelikoţ jsme vnitřní napětí zdrojů převedli na
pravou stranu smyčkových rovnic).