MAKRO-pozn-ÚSTNÍ

(dle Friedmana). Neplnohodnotné peníze přináší nebezpečí, že rychlý růst množství peněz v oběhu vážně 
naruší cenovou stabilitu.  

CB, které působí na cenovou stabilitu a finanční trhy změnami peněžní zásoby a ovlivňováním IR velmi 

ovlivňují fungování ekonomiky. CB má být institucí nezávislou na vládě, protože korigování inflace by 
bylo velkým lákadlem, jak získat voličské hlasy. Orientace na cenovou stabilitu je jedním z 
primárních cílů.   

Mírná a stabilní inflace –obecně nepředstavuje nebezpečí pro ekonomiku. Významné náklady jsou 

spojeny s neočekávanou (neanticipovanou) mírou inflace, která zrychluje tempo inflace. Očekávaná 
přináší také náklady, ale subjekty mohou předtím minimalizovat držbu peněz.   
 

   Akcelerace inflace = zrychlení tempa růstu, např. z 2 % na 5 % ročně  

   Decelerace inflace = zpomalení tempa růstu  

60 

Vyšší inflace – vyšší nominální IR, opticky zvyšuje výnos z peněz na účtech, větší ochota držet peníze na 

účtech, ačkoli reálný výnos může být stejný nebo dokonce menší (než kdyby byla inflace např. 2 %).  

Lidé se tedy nechovají racionálně. Vyšší nominální IR přece neznamenají vyšší reálný výnos. 
  

Náklady na ošoupané podrážky = náklady spojené s vyšší inflací (nemusí být očekávaná), vyšší ceny jsou 

spojeny s vyššími nominálními částkami peněz → to vede k častějším výběrům peněz z bankomatů, vyšší 
náklady na jejich obsluhu, změny ceníků, tisk nových katalogů apod. Tyto dodatečné náklady nejsou 
zanedbatelné, jak by se mohlo zdát, pokud je inflace očekávaná.  

Náklady obslužnosti finančního sektoru – zvyšuje je vyšší míra inflace, roste zaměstnanost a relativní 

podíl finančního sektoru (pokles π má opačný efekt).  

Přerozdělení bohatství od věřitelů k dlužníkům – reálný výnos z dlužné částky klesá (hlavně pokud jde o 

výnosy ze smluv, které jsou určeny v pevně dohodnutých sumách, např. smlouvy o dodávkách)