5a._Teorie_zastupitelnosti_typu_II

institucionálního rámce. 

• Například u rodinných firem, které mohou vnímat 

absolutní kontrolu nad společností za velmi 
motivující nehmotný „benefit“ 

• Nepochybně může vést ke konfliktu s menšinovými 

vlastníky 

• jsou ochuzeni o možnost zapojení do řízení, kterou 

má většinový vlastník, a zároveň musí trpět horší 
finanční výsledky.

2) Fúze a akvizice

• Klíčové strategické rozhodnutí s fatálními dopady na 

budoucnost společnosti. 

• Vláda jako většinový vlastník upřednostňuje politické 

motivy

• Dochází ke střetu zájmů PP jak v rozvojových, tak i 

rozvinutých ekonomikách, i v prostředí s rozptýleným 
vlastnictvím. 

3) Odměňování

• Přemrštěné odměny exekutivy přímo odčerpávají ze 

společnosti aktiva. 

• Roli hraje typ většinového vlastníka. 

• CEO rodinných firem vydělají méně. 

• Přítomnost rodinných členů má pozitivní vliv na 

odměnu CEO. 

• Rodina si cení možnost vést rodinnou společnost 

více, než hmotné pobídky ve formě vysokého platu. 

• Získávají až o téměř 15 % méně, ale stále hrozí, že 

tito manažeři nejsou dostatečně kompetentní. 

4) Dividendy

• Ve společnostech, kde dochází ke střetu P-P jsou 

většinou dividendy vyšší. 

• Nejspíše jde o snahu přilákat investory, kteří jakožto 

menšinoví vlastníci jsou takto ochotni tolerovat riziko 
„vyvlastnění“ výměnou za vyšší dividendu. 

• Vyšší dividenda je však preferována i většinovým 

vlastníkem

• Většina majetku je vázána ve společnosti a tudíž 

dividenda znamená snížení rizika. 

5) Tunelování

• Mezifiremní převody majetku ve prospěch firmy, kde má většinový 

vlastník větší vlastnický podíl.  

• Vlastník drží akcie dvou společností A a B. Ve společnosti A 51%. 

Zbývajících 49% se dělí mezi větší počet menšinových akcionářů. 

• Tento akcionář má vliv na fungování společnosti a ostatní akcionáři