7._prednaska_Financni_krize

„Nemůžeme se vyhnout ptát se sami sebe, co jste vy, akcionáři, 
udělali, abyste zabránili a uřídili krizi. Naneštěstí, a já vím, že to 
neslyšíte rádi, odpověď je téměř nic.“ 

Nizozemský ministr financí 

VINA INVESTORŮ?

Neposkytly protiváhu velmi slabé správě a řízení postižených 
finančních institucí. 

•

Ve většině případů byli příliš pasivní nebo dokonce 
podporovali velmi rizikové strategie bez potřebného 
zhodnocení jejich rizikovosti. 

Mezi lety 2002 až 2007 byla míra nesouhlasu se zprávou o 
odměňování pouhých 9 %. 

Ale ostatní zainteresované strany v čele s regulátory finančního 
trhu, státem, samotnými správními orgány a vrcholovým 
managementem by měly přijmout svou část viny.

ZANEDBÁNÍ AKCIONÁŘSKÉHO AKTIVISMU?

Namísto dialogu, vlastníci tlačili na firmy a prosazovali krátkodobou 
ziskovost a zvýšení ceny akcií. 

• Možné jen na úkor zvyšování míry zadlužení a tím rostoucího rizika. 
• Vedení tak postaveno před nelehký úkol, ze kterého nemohlo vyjít 

vítězně. 

Minorita II je aktivní, zatímco většina zůstává pasivními investory. 

Pasivita nejen v minimální komunikaci, ale mnoho investorů ani 
nehlasuje na valných hromadách. 

• V roce 2008 bylo uplatněno v Evropě pouze 61 % volebních hlasů, 

v Asii z II držících menšinový vlastnický podíl, hlasuje pouhá třetina. 

POHLED INVESTORŮ

Jako hlavní překážku akcionářského aktivismu sami II uvádějí 
šířku svého portfolia, protože se řídí moderní teorií portfolia

• Společnosti sledující maximalizaci výnosu a minimalizaci 

rizika by měly pečlivě zvolil strukturu jednotlivých položek 
portfolia k zajištění jeho diverzifikace. 

• Předpokládá, že je záhodno vlastnit velké množství malých 

podílů v rámci optimalizace základního vztahu riziko-výnos, 
než malý počet většinových podílů. 

II se nachází v situaci, kdy jako minoritní vlastníci nemají šanci 
výrazněji zasáhnout do fungování společnosti. 
• Navíc v kontextu svých enormních portfolií by pozornost