Úvod do kriminalistiky dílčí podpůrné texty

Trestní politika a zákonodárství kladou mimořádný důraz na prevenci trestné činnosti. Kriminalistika plní i preventivní poslání. Činí tak zejména tím, že zvyšuje účinnost a rychlost trestního postihu, čímž odvrací potenciální pachatele od zamýšlené realizace trestné činnosti z obavy před odhalením a trestem.

Ačkoliv poznatky a metody kriminalistiky nalézají hlavní uplatnění v boji s trestnými činy, lze jich s prospěchem využít také při objasňování a dokazování přestupků či jinak nazvaných deliktů. Uplatnění nalézají také při objasňování sebevražd, při identifikaci neznámých osob a mrtvol mimo rámec trestního řízení, při prošetřování živelných pohrom, nehod, katastrof, technologických poruch apod.

Nejsou nijak řídké případy úspěšného využití kriminalistických prostředků též v občanském soudním řízení, správním řízení a vůbec všude tam, kde se provádí dokazování. Jde např. o zkoumání pravosti různých listin, zkoumání ručního a strojového písma atd.

Kriminalistické metody již mnohokrát posloužily historické vědě. Jde např. o zkoumání starých kostrových nálezů, historických listin atd.

Kriminalistické poznatky nacházejí samozřejmě uplatnění také v činnosti soukromých bezpečnostních služeb.

§ 6. Historie československé a české kriminalistiky

Počátky české kriminalistiky lze klást na přelom 19. a 20. století. Policejní úředník František Protivenský založil již kolem roku 1902 v Praze daktyloskopickou registraci, jednou z prvních na evropském kontinentě.

V předválečném Československu měla kriminalistika v některých svých částech poměrně dobrou úroveň. Inspirovala se díly předních zahraničních teoretiků.

Z institucí, které se podstatněji zasloužily o rozvoj kriminalistických metod, zejména v kriminalisticko-technických expertízách a evidencích, sluší jmenovat Všeobecnou kriminální ústřednu v Praze a dále Ústřední četnické pátrací oddělení v Praze.

Značnou zásluhu o vědecký rozvoj a výuku kriminalistiky měl Kriminologický ústav, zřízený roku 1926 na právnické fakultě UK v Praze. Poměrně nejvíce propracovaná byla oblast kriminalistické techniky.

Prosazování vědeckých kriminalistických poznatků do praxe naráželo na překážky. Vyplývalo to zejména z organizační roztříštěnosti bezpečnostního aparátu.

V počátcích vývoje československé kriminalistiky nebyla věnována náležitá pozornost obecně teoretickým otázkám kriminalistiky. Teprve v poválečné čs. kriminalistice začala být soustavná pozornost věnována kriminalisticko-taktickým metodám.

Důkladná historická analýza vývoje kriminalistiky v období 1945-1989 dosud čeká na své zpracování. Je nesporné, že česká kriminalistika byla, stejně jako jiné vědní obory, zasažena mnoha negativními vlivy. Jednostranná orientace na přebírání mnohdy zastaralých sovětských poznatků ji odtrhla od vědeckého vývoje ve vyspělých zemích, s nimiž předválečná čs. kriminalistika držela úspěšně krok.