Úvod do kriminalistiky dílčí podpůrné texty
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Intelektové (rozumové) schopnosti – nemají stejný význam u všech trestných činů primitivní trestné činy nekladou na rozumové schopnosti žádné zvláštní požadavky.
Temperament pachatele se promítá do dynamické stránky pachatelova jednání.
Zájmy pachatele ovlivňují zejména volbu předmětu útoku u majetkových a sexuálních deliktů.
Charakterové vlastnosti např. krutost, chamtivost, sobectví, determinují jak základní rozhodnutí spáchat trestný čin, tak způsob jeho provedení. Není však výjimkou, že se pachatel přetvařuje a simuluje.
Psychické poruchy – projeví se i ve způsobu páchání trestného činu. Nejvýraznější vliv na způsob páchání mají psychózy jako nejtěžší duševní poruchy.
Věk pachatele
Protože ve stopách trestného činu se diference mezi věkovými periodami zobrazují dosti jasně, nejsme s to určit podle způsobu páchání přesný věk pachatele. Praktický význam má odlišení mladých pachatelů od dospělých.
Pohlaví pachatele
regulační mechanismy způsobu páchání trestného činu
Při utváření způsobu páchání trestného činu se uplatní různé regulační mechanismy:
Nepodmíněná spojení a pohybové reakce
Jde o fixní programy, které nejsou vědomě řízeny a začnou fungovat na základě podnětů vnějšího prostředí.
Pokusné řízení nebo labyrintní učení (série pokusů a chyb)
V okamžiku, kdy se pachatel rozhodne spáchat delikt, nemá někdy přesnou představu o operacích, jimiž by dosáhl sledovaného cíle. Teprve v průběhu páchání začne sledovat, zda ho realizované operace přibližují k cíli.
Tento postup se vyskytuje u neplánovaných a nepřipravovaných trestných činů.
Pro takto spáchané trestné činy jsou příznačné četné „chyby“ pachatele.
Automatismy – reflexy, dynamické stereotypy, dovednosti a návyky
Může vzniknout až po mnohanásobném opakování. Nejčastěji se utvoří mimo sféru trestné činnosti (např. v práci) a je uplatněn při páchání deliktu.
Při opakovaném deliktu za situace, která je shodná s minulou situací, může dojít k opakování „úspěšného“ způsobu páchání. Tento jev se v kriminalistice označuje jako perseverance, kterou se rozumí ulpívání, setrvávání na navyklém způsobu páchání. Opakující se způsob páchání trestných činů určitého druhu, charakteristický pro určitého pachatele, se nazývá modus operandi
Perseveranci doprovázejí protikladně působící tendence, a to plasticita a variabilita. Protože časem se mění jak pachatelovy vlastnosti, tak objektivní podmínky, podléhá změnám i navyklý způsob páchání. Navíc pachatel může měnit způsob páchání, aby snížil riziko odhalení.
Pachatelův plán (program) činnosti – nejdůležitější a nejčastější
Aby vznikl adekvátní plán činnosti, potřebuje pachatel získat informace o cíli, o podmínkách realizace trestného činu, o průběžných a konečných výsledcích.