Úvod do kriminalistiky dílčí podpůrné texty
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Význam pro kriminalistickou prevenci
Kriminalistika, která si klade též preventivní cíle, může poznatky o způsobu páchání využít ve dvojím směru:
při vyšetřování jednotlivého trestného činu lze někdy pachateli zabránit v pokračování nebo opakování trestného činu tím, že se vyhodnotí již realizované znaky způsobu páchání a přijmou se potřebná ochranná opatření
kriminalistická věda by měla zevšeobecňovat faktory, které napomáhají ke zformování „úspěšných“ způsobů páchání, jako jsou závady v technickém zabezpečení objektů proti vloupání, chybná manipulace s majetkovými hodnotami, špatná dislokace pořádkových policejních sil apod.
IV. Kriminalistické učení o pachateli
§ 1. Pachatel jako předmět zájmu kriminalistické vědy
Na osobu pachatele se soustřeďuje zájem kriminalistické teorie i praxe. Kriminalistická praxe usiluje o to, aby odhalila, usvědčila a předala soudu k potrestání konkrétního pachatele trestného činu. Teorie se nezabývá jednotlivým pachatelem, ale svá zjištění vyvozuje ze zkoumání velkého souboru (populace) pachatelů -–zkoumá tedy pachatelství jako hromadný sociální jev.
Kriminalistická věda usiluje o poznání takových vlastností pachatelů, které by jí umožnily vypracovat účinné metody potírání kriminality. Proto předmět zájmu kriminalistiky ve vztahu k pachatelům je jiný, než jaký sledují ostatní disciplíny, např. kriminologie, trestní právo nebo forenzní disciplíny. Přesto však dochází k částečnému prolínání poznatků těchto příbuzných disciplín.
Ze širokého spektra vlastností pachatele mají pro kriminalistiku zvláštní význam zejména tři skupiny vlastností:
vlastnosti typického pachatele určitého druhu trestných činů
vlastnosti pachatele, které ovlivňují tvorbu stop
vlastnosti pachatele, které ovlivňují průběh vyšetřování
§ 2. Vlastnosti typického pachatele určitého druhu trestných činů
Protože trestná činnost je jev velice rozmanitý, jsou i pachatelé velice různorodí. Pachatele lze nalézt ve všech společenských vrstvách, ve všech profesích atd.. lze vůbec pochybovat o tom, zda existuje nějaký model „pachatele jako takového“.
Jinak je tomu s problémem, zda lze nalézt určité rysy, které by byly příznačné pro pachatele určitého druhu trestných činů – empirické výzkumy dávají kladnou odpověď. Platí přitom, že čím homogennější (a tedy užší) je skupina zkoumaných trestných činů, tím ostřejší obraz charakteristických rysů jejich pachatelů lze vykreslit.
U žádné skupiny trestných činů nelze konstatovat, že by se všichni jejich pachatelé vyznačovali shodnými rysy. Každá vlastnost typického pachatele se vyskytuje v několika variantách nebo v určitém intervalu hodnot. Užitečnější bývá sestavení typů pachatelů, jejichž jádrem je několik zvlášť výrazných a vzájemně sdružených vlastností (tak např. u trestného činu pohlavního zneužívání lze charakterizovat typ „pachatele devianta“ a „pachatele ne-devianta“ apod.).