Úvod do kriminalistiky dílčí podpůrné texty
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Komplikovaným problémem je věrohodnost informací obětí poskytovaných (prožívá stavy silných emocí, které mohou způsobit výpadky paměti). V těchto případech je důležité oběti pomoci, připomenout jí citlivě obvyklý průběh podobných trestných činů.
Velkou psychickou zátěž způsobuje oběti jakékoliv další setkání s pachatelem – je to především otázka konfrontace a rekognice. Tyto úkony by měly být prováděny pouze tehdy, jsou-li pro ně skutečně dány podmínky a měla by být věnována značná pozornost jejich přípravě.
§ 4. Oběť a prevence kriminality
Významnou roli, kterou v některých případech oběť sehrává při vzniku příčin a podmínek trestné činnosti i při trestném činu samotném, lze využít i v oblasti prevence kriminality.
Získané poznatky ukazují, že mnohé trestné činy by nebyly spáchány, kdyby se oběť nechovala neopatrně, lehkomyslně či provokativně, ať již vědomě nebo nevědomě. Každý občan může v určité míře zabránit viktimizaci své osoby.
Úkolem kriminalistické viktimologie je zobecňovat poznatky o okolnostech spáchaných trestných činů a zprostředkovávat je občanům formou doporučení, rad a návodů:
jak se vyhýbat nebezpečným situacím a jak je rozpoznávat
jak se chovat v případech bezprostředního ohrožení
jak se chovat v případě napadení, aby utrpěná újma byla co nejmenší
Konkrétní doporučení jsou velmi rozmanitá a závisejí především na druhu deliktu a na vlastnostech a schopnostech oběti.
Poměrně známá a účinná je řada konkrétních doporučení a prostředků prevence krádeží vloupáním, krádeží motorových vozidel, kapesních krádeží. Tyto prostředky však nesnižují kriminalitu jako celek, ale přesouvají ji pouze na méně zabezpečené a dostupnější objekty.
Další možnost individuální ochrany zejména před pouliční kriminalitou je omezení příležitosti napadení. Znamená to především minimalizovat sociální izolaci, např. zajistit si pro pozdní návraty domů doprovod.
Zvláště obtížné je vypracovat doporučení, jak se má oběť chovat, je-li napadena. V některých případech se lze ubránit i zcela jednoduchými formami obrany nebo pouze pláčem, křikem, útěkem. Tato jednání však mohou též vyvolat afektivní reakci pachatele.
Zveřejňování uvedených preventivních opatření a způsobů spáchání jednotlivých trestných činů má však i své stinné stránky a omezení. Může se stát zdrojem inspirace a návodem pro budoucí pachatele.
VI. Kriminalistická stopa
§ 1. Zákonitosti vzniku kriminalistických stop, jejich podstata a pojem
Zákonitosti vzniku a zániku kriminalistických stop
Kriminalistika chápe jeden z materiálních jevů objektivní reality, který spočívá ve vzájemném působení pachatele a jím použitých prostředků na jedné straně a okolního prostředí (místa činu, předmětu útoku) i vědomí lidí (např. poškozených, jiných očitých svědků) na straně druhé.