Úvod do kriminalistiky dílčí podpůrné texty

Praktický význam stop spočívá v tom, že kriminalisticky a důkazně relevantní informace lze z nich zjistit na úrovni identifikační a neidentifikační.

Identifikační úrovní rozumíme:

• individuální identifikaci objektu (ztotožnění či vyloučení totožnosti)

• zjištění skupinové příslušnosti objektu při nedovršení procesu individuální identifikace

Neidentifikační úrovní se rozumí zjištění:

• skupiny hmoty pevné, kapalné nebo plynné, nemůže-li být cílem individuální ztotožnění

• mechanismu vzniku stop

• mechanismu událostí trestného činu (např. oběť byla usmrcena jinde a na místo nálezu byla převezena)

• způsobu spáchání trestného činu

• o jaký předmět se jedná, k čemu slouží či může sloužit

• okolností, které napomohly ke spáchání trestného činu, a pohnutky ke spáchání trestného činu

Mnohé neidentifikační stopy nebývají znalecky zkoumány, neboť jejich informační hodnotu je zpravidla schopen poznat sám kriminalista nebo vyšetřovatel, někdy za pomoci odborníka – konsultanta, a využívá ji k upřesnění dosavadních nebo vytyčení nových operativně pátracích nebo vyšetřovacích verzí.

VII. Problematika poznání trestného činu

§ 1. Obecné vlastnosti procesu poznání trestného činu

Předmětem poznání v trestném řízení je trestný čin. Komponenty důležité pro poznání trestného činu jsou skutečnosti potřebné k posouzení skutku, osoby pachatele i nároku poškozeného na náhradu škody, jakož i okolnosti, které vedly k trestné činnosti nebo umožnily její spáchání.

Poznání trestného činu je proces, který probíhá od neúplných poznatků o trestném činu na jeho začátku k co nejúplnějším poznatkům o něm na jeho konci. Vykazuje vlastnosti obecné a zvláštní. Mezi nejdůležitější obecné vlastnosti procesu poznání patří:

1. existence dvou faktorů – subjektu poznání a objektu poznání

2. poznání je vzájemným vztahem působení mezi subjektem poznání a objektem poznání

3. nutnost verifikace získaných poznatků praxí nebo různými formálními a dialektickými logickými konstrukcemi

§ 2. Zvláštnosti procesu poznání trestného činu

Mezi nejdůležitější zvláštnosti procesu poznání trestného činu patří zvláštnosti, týkající se:

1. samotného procesu poznání trestných činů

2. objektu poznání

3. subjektu poznání

4. použitých metod a prostředků jeho poznání

5. cíle poznání

ad 1. Proces poznání trestného činu probíhá od pozorování následků ke zjištění příčin, které je způsobily.

Poznání trestného činu se uskutečňuje v několika zákonem stanovených, i když na sebe navazujících stadiích, přičemž každé stadium je prováděno jinými osobami a jsou v něm sledovány různé cíle. Toto rozdělení má zaručit objektivnost poznání a rozhodování v předchozích stadiích.

V procesu poznání trestného činu se výrazně projevují dvě protikladné tendence. Na jedné straně je tu snaha orgánů činných v trestním řízení objektivně ho poznat. Na druhé straně je tu snaha pachatele zmařit úsilí o dosažení objektivních poznatků zničením stop.