Úvod do kriminalistiky dílčí podpůrné texty
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Konkrétních postupů, jak prosadit zjištění pravdy, je celá řada. Za zvlášť specifické pro přípravné řízení pokládáme tři zásady, sloužící k dosažení tohoto cíle:
Zásada aktivnosti požaduje, aby orgány nevyčkávaly pasivně vnějších podnětů, nýbrž aby z úřední povinnosti a z vlastní iniciativy vyhledávaly i skryté trestné činy a jejich pachatele a usilovaly o pravdivé poznání.
Zásada objektivnosti znamená, že proces vyšetřování nesmí být subjektivně ovlivňován. Vyšetřování musí být nestranné, je třeba opatřovat důkazy jak usvědčující, tak vyviňující, aniž by se vyčkávalo návrhů stran.
Zásada rychlosti je pro přípravné řízení velmi charakteristická. Stopy trestného činu ztrácejí s přibývajícím časem na své informační hodnotě.
Ty kriminalistické metody, kterými se zasahuje do sféry občanských práv a svobod, musejí být v přísném souladu se zákonem.
Podle stadia, v němž jsou metody aplikovány, je třeba právní reglementaci provést buď v policejních zákonech nebo v trestním řádu. Platí přitom, že je-li úkon takové povahy, že možnost kolize s občanskými právy je značná, bývá právní úprava dosti detailní (např. výslech); jestliže se úkon dotýká sféry občanských práv málo, lze vystačit jen se stručnou reglementací (např. ohledání).
Náš trestní řád zvolil v ust. § 89 odst. 2 koncepci pouze demonstrativního výčtu důkazních prostředků, takže za přípustné je třeba pokládat i další, v trestním řádu výslovně neuvedené důkazní prostředky.
Za přípustné považujeme pouze ty metody, které splňují tyto další požadavky:
respektují základní zásady trestního řízení
nejsou právními předpisy výslovně zakázány
při jejich aplikaci jsou analogicky dodržovány záruky zákonitosti, stanovené trestním řádem pro provádění podobných, výslovně upravených metod
jsou způsobilé vést ke zjištění pravdy
jsou prověřitelné jinými metodami nebo opakováním za kontrolovatelných podmínek
mají přesně vědecký charakter
§ 3. Některé obecné poznávací metody
POZOROVÁNÍ
Pozorování je záměrné, plánovité, cílevědomé vnímání za účelem prozkoumání jevů nebo předmětů. Kdo nedokáže dobře pozorovat, nemůže být dobrým kriminalistou.
Záměrností se pozorování liší od pouhého bezděčného vnímání. Pozorovatel vědomě obrací svou pozornost na určitý objekt a snaží se svými smysly tento objekt kontaktovat. Plánovitost spočívá v tom, že si pozorovatel vybírá vhodné objektivní podmínky, stanoví si určitou posloupnost a časový program pozorování, obstarává si vhodné pomůcky apod. Cílevědomost znamená, že z nesmírného množství fakt, která nás obklopují, vybíráme pouze taková, která jsou kriminalisticky relevantní.
Hlavními metodologickými požadavky na pozorování jsou přesnost, věrnost a zejména pak objektivnost.