Úvod do kriminalistiky dílčí podpůrné texty

Experiment má v kriminalistické praxi některá specifická omezení. Nemůže se např. týkat vyšetřované věci jako celku, nemůže ohrožovat životy a zdraví lidí, musí respektovat etická pravidla.

Přesto je přínos experimentu pro vyšetřovací praxi velký. Prověřuje správnost představ vyšetřovatele o faktech významných pro věc, prověřuje hodnověrnost důkazů a dokonce umožňuje získat nové důkazy.

MODELOVÁNÍ

Modelování je zkoumání reálných objektů pomocí jiných, zpravidla uměle vytvořených objektů, v nichž jsou vyjádřeny a definovány pouze vybrané vlastnosti, stránky a vztahy originálního objektu.

Model je mezičlánkem mezi realitou a představou o realitě.

V kriminalistické praktické činnosti se prozatím využívají pouze některé, zpravidla jednodušší způsoby modelování. Tradičně se aplikují formy tzv. obrazoznakových modelů, kterými jsou např. různá schémata, grafy a vzorce.

Při vyšetřování se setkáváme také s imitačními modely, především s těmi, které imitují prostorovou a fyzikální podobnost, např. metoda tzv. skládaného portrétu. Modelování tvoří také základ komplexní kriminalistické metody – rekonstrukce trestného činu.

X. Vybrané fyzikální, chemické a fyzikálně chemické metody v kriminalistice

§ 1. Charakteristika metod

Zpravidla se jedná o metody, které jsou převzaty z jiných vědních disciplín a modifikovány pro potřeby kriminalistiky. Jejich uplatnění je velmi různorodé.

Fyzikální metody jsou obecně charakterizovány tím, že při jejich použití nedochází k pozměnění, narušení nebo dokonce zničení zkoumaného objektu. Objekt může být proto následně zkoumán dalšími metodami.

Původně šlo převážně o optické metody. V posledních letech k nim náleží i metody umožňující nedestruktivní chemické analýzy. Optickými metodami lze zkoumat řadu kriminalistických stop, provádět jejich komparaci a umožnit tak v řadě případů individuální identifikaci objektů, kterými byly kriminalistické stopy vytvořeny.

Chemické metody jsou obecně charakterizovány tím, že jejich použití způsobuje menší nebo větší změny na zkoumaných objektech. V kriminalistické praxi je lze používat pouze tehdy, není-li případné poškození zkoumaného objektu na závadu věci. Řada těchto metod je velmi citlivá a jejich pomocí lze tak zjistit i velmi malá množství látek.

Fyzikálně chemické metody vyžadují zpravidla úpravu vzorku před vlastní analýzou. Tím dochází k jeho pozměnění, příp. k spotřebování. Fyzikálně chemické metody lze proto použít pouze v těch případech, kdy pozměnění nebo i spotřebování vzorku není na závadu věci. Typickými metodami tohoto druhu jsou metody chromatografické a spektrofotometrické a další. Tyto metody jsou značně citlivé a v řadě případů dovolují jednoznačně určit druh zkoumané látky. Jejich výhodou je i to, že často poskytují grafický záznam o provedeném rozboru.