Úvod do kriminalistiky dílčí podpůrné texty
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Pozorování má být soustavné, soustředěné na vybrané relevantní vlastnosti a pokud možno opakované. Opakovanost zmenšuje pravděpodobnost chybného vjemu vlivem nahodilých okolností.
Je-li to možné, mají být variovány podmínky pozorování, např. volbou různých druhů osvětlení, z různých úhlů pohledu atd.
V průběhu celého pozorování, ale zejména pak v jeho závěru, musí dojít ke zhodnocení. To spočívá zejména v hledání spojitostí mezi dílčími jevy, v rozpoznání probíhajících změn, ve zjištění vztahů k jiným objektům, v rozlišení obecného a zvláštního, jedinečného a skupinového.
Objekty pozorování v kriminalistice jsou pak různé předměty a přírodní děje, tak lidé a jejich chování.
Pozorování je obsahovou náplní všech vyšetřovacích úkonů. Zvláště charakteristické je pro ohledání místa činu, ale je součástí též výslechu, vyšetřovacího experimentu a jiných úkonů.
SROVNÁVÁNÍ
Srovnávání je současné vzájemné zkoumání a hodnocení objektů, jehož cílem je nalezení jejich shodných nebo rozdílných vlastností.
Pro kriminalistické poznání je metoda srovnávání velice příznačná. Bez srovnání je nemyslitelná např. kriminalistická identifikace, kriminalistická evidence apod.
MĚŘENÍ
Měření je druhem srovnávání, jehož cílem je kvantitativní určení vybraných vlastností a vztahů objektů nebo jevů. Měřit lze pouze takové vlastnosti a vztahy, které jsou předem přesně definovány a tříděny a které nabývají různých velikostí.
POPISOVÁNÍ
Popisování je vyjádření charakteristických znaků zkoumaných objektů. Jde o způsob, kterým se zachycuje stav objektivní reality za účelem uchování informace pro budoucí využití.
Formy popisování lze v kriminalistické praxi rozeznávat dvě:
Systematický popis je vázán na dodržení předem stanovených pravidel. Příkladem je tzv. úřední popis osoby.
Volný popis není předem nijak stanoven, děje se zpravidla v přirozené řeči.
EXPERIMENT
Experiment je metoda zkoumání jevů objektivní reality a jejich souvislostí v podmínkách kontrolovaných a účelově měněných pozorovatelem.
Experiment v sobě spojuje jak smyslovou, tak i logickou stránku poznání. Úspěšné experimentování předpokládá předchozí složitou myšlenkovou činnost, zejména stanovení cíle experimentu a vytyčení hypotézy.
Experiment má rysy shodné s pozorováním, srovnáváním a měřením. Je však citlivějším a efektivnějším nástrojem poznání. Liší se od nich zejména těmito znaky:
experimentátor má vzhledem ke sledovanému objektu reality aktivnější úlohu
experiment umožňuje opakovat pozorování jevů ve shodných i v různých podmínkách
umožňuje zkoumat jevy, které v přirozených podmínkách probíhají příliš rychle nebo pomalu tím, že jejich průběh zpomalí nebo zrychlí
umožňuje zkoumat jevy, jejich příčiny a následky v „čisté podobě“ tím, že je izoluje od jiných jevů a faktů a to i tehdy, jestliže se v izolované podobě v přírodě vůbec nevyskytují
umožňuje oddělit v průběhu zkoumání pouze určité stránky jevu, jeho dílčí vlastnosti a znaky a zkoumat je jednotlivě