Geodezie (1) - Úvod, Měření délek, Měření úhlů, Měření výšek

3.7    Přesnost měřených úhlů 
           Při posuzování přesnosti měřených úhlů můžeme stejně jako při měření délek rozdělit 
měřické chyby na hrubé a nevyhnutelné. Nevyhnutelné dělíme podle jejich charakteru na 
systematické a nahodilé. Mezi hrubé chyby při měření úhlů patří omyl při čtení, zacílení na 
jiný bod, hrubé stržení vodorovného kruhu (při utažené hrubé ustanovce), zakopnutí (nebo 
opření se) o stativ, měření při neutaženém svěrném šroubu trojnožky atd. Hrubá chyba je při 
měření snadno odhalitelná a vyloučit ji musíme opakovaným měřením. 
           Chyby nevyhnutelné

 vznikají při měřickém procesu a v důsledku přístrojových chyb. 

Většinu přístrojových chyb vyloučíme výše popsanými technologiemi měření úhlů. Chyby 
z centrace a horizontace přístroje eliminujeme na minimum pečlivou prací a kontrolou 
správné funkce optického centrovače a alhidádových libel (viz výše). Mezi nevyhnutelnými 

32

chybami má největší zastoupení chyba z nesprávného odečítání úhlových hodnot (má 
nahodilý charakter a snížíme ji pečlivou prací a zaostřením odečítacích pomůcek 
v mikroskopu) a chyba z cílení. Abychom zmenšili chybu v cílení, je třeba dodržovat 
následující zásady při cílení: 

■ vždy cílímeco nejblíže k vlastnímu bodu, tj. na výtyčku co nejníže (na hrot), u 
přímo viditelných bodů na jejich osu (střed makovice věže kostela, patu 
hromosvodu, vrch osy komína apod.), 
■ u blízkých bodů (na několik metrů) je třeba použít k jejich signalizaci tenčí 
signál než je výtyčka (přidržená tužka, hrot hřebíčku či špendlíku apod.), 
■ pro cílení použít dvojrysky záměrného kříže, která využívá citlivost oka pro 
symetrii čar, 
■při cílení jemně zacházet s obojím typem ustanovek; zvláště hrubé ustanovky 
se nedotahují silou, ale jen tak, aby působily třením. 

 
           Správné  cílení  také  nepříznivě ovlivňují vibrace vzduchu v letních měsících, zvláště 
v poledních hodinách, nedbale postavená signalizace (nesvislá výtyčka) na cílovém bodě a 
nezaostřený záměrný kříž či obraz cíle (paralaxa). 
           Při měření a vytyčování je třeba dobře zvážit, jakou přesnost by měřený či vytyčený 
úhel měl mít a podle toho volit typ teodolitu a metodu pro měření úhlu. Zpravidla jde o to, 
jaký maximálně přípustný směrový posun jsme ochotni tolerovat mezi stanoviskem (středem 
úhlu) a koncovými body jeho ramen. Při chybě úhlu