Geodezie (1) - Úvod, Měření délek, Měření úhlů, Měření výšek
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
δ = 0,01
g a délce jeho ramen 100 m činí
směrový posun sP = 0,0157 m.
δ
π
δ
.
200
.
g
P
arc
r
s
=
=
g
Obr. 3.16
Při stejně velké chybě úhlu
δ = 0,01
g a délce jeho ramen 1000 m je směrový posun
sP = 0,157 m. Tedy desetinásobný. Z toho vyplývá, že při měření úhlů na blízké cíle není třeba
tak přesných teodolitů a metod měření jako při měření na cíle vzdálené.
Výpočet střední chyby úhlu lze provést podle vzorce
2
2
2
)
.(
1
e
m
m
m
s
m
c
o
ω
ω
+
+
=
kde s - počet skupin,
m
o - střední chyba v odečtení úhlové hodnoty,
m
c- střední chyba v cílení,
e
mω - vliv střední chyby v centraci přístroje a cílů.
Povšimněte si, že střední chyba v odečtení úhlové hodnoty je jen jednou ze tří chyb
ovlivňujících konečnou střední chybu úhlu. Také proto tedy nelze hodnotit přesnost
33
naměřených úhlů pouze prostřednictvím použitého teodolitu. Z praktických výsledků lze
vypozorovat, že s vteřinovým teodolitem (tj. s teodolitem s možností odečítání na 0,0001g),
při délce ramen 500 – 1500 m, lze ve dvou skupinách měřit se střední chybou
≅
ω
m
0,015g.
U minutového teodolitu (Zeiss Theo 020A) při délce ramen 150 – 200 m, měření
v jedné skupině a signalizaci cílů výtyčkami lze očekávat střední chybu
≅
ω
m
0,004g.
4 MĚŘENÍ VÝŠEK
Měření výšek spočívá v určování výškových rozdílů (převýšení) mezi body s danou
výškou a body určovanými. Převýšení můžeme přibližně definovat jako nejkratší (svislou)
vzdálenost mezi dvěma hladinovými plochami proloženými výchozím a koncovým bodem.
V geodezii se pro určování výšek používá čtyř metod. Jsou to metody:
- barometrická (historická – přibližná),
- trigonometrická,
- nivelační,
- metoda GPS (globální polohový systém).
4.1 Barometrické měření výškových rozdílů
Princip metody spočívá v poznatku, že barometrický tlak vzduchu vyvolaný tíhou