Geodezie_-_tahak

Při vytyčování je třeba dbát na přesnost, pečlivost a spolehlivost práce s ohledem na maximální hospodárnost. Proto je nutno znát důkladně metody a postupy použité při vytyčení a používat všechny dostupné kontroly vytyčení, bez kterých nelze žádné vytyčování odpovědně provádět.

Vytyčovací práce dělíme na:

• polohové vytyčování – vytyčování v horizontální rovině v systému S – JTSK nebo místní soustavě

• výškové vytyčování – vytyčení nadmořských výšek v systému Bpv, eventuelně místním

Vytyčování:

vytyčení přímky od oka (obr. 10.1)- pro přímky do 200 m, je-li vidět mezi koncovými body, vytyčíme přímku pouhým zařazováním. Na koncové body přímky postavíme do stojánků výtyčky. Postavíme se za jeden koncový bod a figuranta se třetí výtyčkou zařadíme do směru. Zařazení můžeme opakovat. Přitom dosáhneme přesnost v zařazení výtyčky 3-5 cm.

vytyčení přímky teodolitem (obr. 10.2) - teodolit pečlivě centrujeme nad jedním koncovým bodem a zacílíme na druhý koncový bod. Povolíme pouze hrubou vertikální ustanovku, sklápíme dalekohled a zařazujeme figuranta na mezibody. Pro hrubé zařazení použijeme výtyčku, potom zařadíme dřevěný kolík, do kterého nakonec zatluče podle našich pokynů hřebíček. Přesnost mezibodů se tím oproti předchozímu případu asi 10 krát zlepší.

Vytyčení kružnicového oblouku. Přechodnice.

Kruhový oblouk je daný obvykle směrem tečen t1 a t2 a poloměrem r. Úhel tečen určíme přímo měřením v bodě V, nebo nepřímými metodami.

Na vytyčení kruhového oblouku s daným poloměrem se musí: určit středový úhel α, vypočítat vytyčovací prvky hlavních bodů oblouku, které tvoří začátek oblouku, vrchol oblouku a konec oblouku, v některých případech vypočítat vytyčovací prvky pomocné tečny vedené obvykle vrcholem oblouku a vypočítat vytyčovací prvky podrobných bodů oblouku.

Vytyčování výšek: vytyčení vodorovné přímky a roviny, vytyčení skloněné přímky a roviny. Vytyčení vrstevnice (např. zátopové čáry).

Vytyčení vodorovné roviny (přímky)

Tato úloha se vyskytuje při terénních úpravách hřišť, parkovišť, betonáži vodorovných desek, při stavbě základů pro budovy, haly apod. V některých případech se místo nadmořských výšek používají výšky relativní, vztažené k jednomu určenému bodu. Vytyčení vodorovné roviny je v podstatě zcela shodné s případem přenesení výšky. Jen místo jednoho bodu B přenášíme stejnou výšku na více bodů v jedné přímce či ploše. Pozn. V případě, že je třeba určit v terénu vrstevnici (izočáru), např. zátopovou čáru u rybníku, postupuje figurant s nivelační latí po terénu (bez nivelační podložky) a měřič u nivelačního přístroje mu dává pokyny, aby postupoval nahoru či dolů po svahu, až na střední vodorovné rysce odečte požadované čtení „b“. Zde se nalézá hledaný bod. Figurant jej označí měřickým hřebem nebo kolíkem a celý postup opakuje o několik metrů dál. Vodorovné vzdálenosti mezi jednotlivými místy, kde prochází zadaná vrstevnice nutno volit individuálně podle konfigurace terénu a účelu, pro který vrstevnici v terénu vytyčujeme. Vytyčení roviny můžeme provádět buď před zemními pracemi nebo v jejich průběhu. V prvém případě u rozsáhlejších ploch je třeba vytvořit si v daném prostoru čtvercovou síť. Strany čtverců mohou být 5, 10, 20 m, podle konfigurace terénu a účelu, pro který vytyčení provádíme. Vlastní vytyčení sítě probíhá následovně: