Elektrotechnika_1_Skripta

bodem proudu nakrátko Ik. 

Pokud se v praxi setkáváme se zdroji proudu, jde téměř vždy o zařízení, která byla 

sestavena synteticky tak, aby se jako zdroj proudu chovala. Jako příklad lze uvést zdroje 
konstantního stejnosměrného proudu pro nastavení pracovních bodů tranzistorů 
v analogových integrovaných obvodech  nebo zdroj konstantního střídavého proudu pro 
elektrickou obloukovou svářečku. V obou případech jde o relativně složité zapojení s vnitřní 
regulační smyčkou vybavenou silnou zápornou zpětnou vazbou. Takové zdroje proudu se pak 
svým chováním blíží zdrojům ideálním, neboť právě zpětná vazba zajišťuje, že jejich vnitřní 
odpor se blíží k nekonečnu, tj. vnitřní vodivost k nule. 

Budeme-li uvažovat reálný zdroj elektrické energie, můžeme pro něj sestavit oba dva 

typy náhradních schémat, aniž bychom přitom zkoumali, zda se svými vlastnostmu blíží více 
zdroji napětí nebo zdroji proudu. Pak se tyto náhradní schémata označují jako napěťový 
(Obr. 3.2) nebo proudový  (Obr. 3.3) náhradní model. Mají-li ovšem popisovat tentýž 

a)  

b)  

0

I

Ik 

U 

U0

Iz 

∆Ι 

Ii 

U 

Gi 

Gz 

I 

Elektrotechnika 1 

49 

reálný zdroj elektrické energie, musí se chovat ekvivalentně  vůči jakéko-li zátěži. Z této 
úvahy lze nalézt přepočetní vztahy mezi oběma  modely, tj. známe-li parametry Ui a Ri, 

můžeme stanovit parametry Ii a Gi, a naopak: 
 
napěťový

 model  →  proudový model 

i

i

i

R

U

I

=

 a 

i

i

R

G

1

=

  , 

( 3.3 )

proudový

 model  →  napěťový model 

i

i

i

G

I

U

=

a

i

i

G

R

1

=

  .

( 3.4 )

Odvození těchto vztahů je snadné uvážíme-li, že oba modely se musí chovat ekvivalentně 
také ve svých mezních stavech, tj. ve stavu naprázdno, kdy je napětí 

i

U

U

=

0

, a ve stavu 

nakrátko

, kdy je proud 

i

k

I

I

= . 

3.4  Přenos energie ze zdroje do odporové zátěže. Výkonové přizpůsobení 

Uvažujme, že máme dán reálný zdroj elektrické energie jeho vnitřním napětím  Ui 

nebo proudem Ii a vnitřním odporem Ri . Na svorky zdroje je připojen zatěžovací odpor Rz, 

jak ukazuje Obr. 3.4a. 

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Obr. 3.4:

  K výkonovému přizpůsobení zdroje a spotřebiče 

Zajímáme se o velikost výkonu  dodávaného  do zatěžovacího odporu a o podmínky, za 
kterých je tento výkon maximální. V praxi může jít  např. o situaci, kdy zdrojem energie je 
přijímací anténa a spotřebičem vstupní odpor přijímače. Energie, která je k dispozici, je velmi 
omezená a proto se snažíme o co největší její využití. Dosáhneme-li maximálního možného 
výkonu signálu na vstupu přijímače, bude snadnější získat kvalitní příjem s nízkou úrovní 
rušivých signálů (např. šumu).