Elektrotechnika_1_Skripta

V

U

4375

,

0

2 =

, 

V

U

0625

,

2

1 =

,

A

I

1375

,

0

1 =

, 

A

I

A

I

A

I

15625

,

0

,

09375

,

0

,

04375

,

0

4

3

2

−

=

=

=

. 

 
Příklad 3.9:

Hledáme výstupní napětí 

výst

U

 obvodu na Obr. 3.11a (přemostěný T–článek).  

 
 
 
 
 
 
 
 
 
Obr. 3.11:

  Přemostěný T–článek v  metodě postupného zjednodušování 

a) 

b) 

56 

Elektrotechnika 1 

Hodnoty parametrů prvků jsou 

V

U

k

R

k

R

k

R

k

R

25

,

6

,

4

,

3

,

18

4

3

2

1

=

Ω

=

Ω

=

Ω

=

Ω

=

. Na 

původním schématu možná není na první pohled jasné, které rezistory jsou v sérii a které 
paralelně. Proto může být užitečné schéma překreslit, jak ukazuje Obr. 3.11b. Vidíme, že 
celkový odpor obvodu je 

Ω

=

+

+

=

+

+

=

k

R

R

R

R

R

10

4

)

3

9

//(

18

)

//(

3

2

4

1

. Proud zdroje pak 

je I=U/R=2,5mA a ten se dělí na 

1

I

=0,83333 mA  a 

4

I

=1,66667 mA. Nás zajímá výstupní 

napětí, které je 

V

I

R

U

U

výst

15

10

25

.

4

4

=

−

=

−

=

. 

Příklad 3.10:

Na  Obr. 3.12 je nakresleno schéma můstku, které se používá k měření odporů nebo jejich 
relativně malých změn (např. při měření teploty termistory nebo platinovými teploměry nebo 
při měření mechanického napětí pomocí tenzometrů).  
 
 
 
 
 
 
 
 
Obr. 3.12:

  Můstkové zapojení 

Zajímáme se o proud I5 diagonálou můstku. V tomto  případě nám však ani překreslení 

schématu neumožní identifikovat v obvodu sériově a paralelně zapojené větve. Tento obvod, i 
když je velmi jednoduchý, nelze tedy metodou postupného zjednodušování řešit. Proto 
musíme nejdříve schéma přeměnit postupem, kterému se říká  transfigurace (kap. 3.5.3). 
Řešení lze ovšem provést také některou z univerzálních metod řešení obvodů (kap. 3.6) nebo 
aplikací věty o náhradním zdroji (kap. 3.7.2). 

Poznámka:  

Metoda postupného zjednodušování obvodu je v principu použitelná i pro obvody s 

nelineárními rezistory. Pro výsledné odpory sériového nebo paralelního spojení musíme však 
odvodit příslušné nelineární charakteristiky (zpravidla grafickou cestou na základě daných 
charakteristik jednotlivých rezistorů).  

3.5.2 Metoda úměrných veličin 

Metoda úměrných veličin je použitelná pouze pro lineární obvody, ve kterých platí 

přímá úměrnost mezi napětími a proudy u každého obvodového prvku a v obvodu jako celku. 
Dále je nutno, aby v obvodu byl pouze jediný nezávislý zdroj napětí nebo proudu. Při použití 
této metody postupujeme tak, že ve vhodném místě v obvodu odhadneme (případně zvolíme) 
velikost napětí nebo proudu některé větve a postupně určíme tomuto odhadu odpovídající 
"fiktivní" napětí a proudy v celém obvodu. Vypočítáme tak i potřebnou velikost "fiktivního" 
napětí resp. proudu napájecího zdroje. Takto vypočítaná hodnota se obecně liší od hodnoty 
zadané.  Protože však velikosti všech napětí a proudů v obvodu jsou přímo úměrné hodnotě 
parametru zdroje, dostaneme skutečné velikosti všech obvodových veličin tak, že jejich 
fiktivní hodnoty násobíme poměrem skutečné a fiktivní hodnoty zdroje.