4 Vyhodnocení naměřených funkčních závislostí

naměřená závislost doplněna grafem. Pro jejich zhotovování nejsou jednoznačná pravidla – v každém 
oboru jsou trochu odlišné zvyklosti. Ve fyzikálním 

praktiku  doporučujeme držet  se následujících 

zásad: 

1. 

Pokud  nevyužijeme  SW  nástrojů,  zhotovujeme  grafy  na  milimetrovém,  popřípadě  jiném 

speciálním 

grafickém  papíře  (semilogaritmický, logaritmický, polární), obvykle formátu A4. 

V 

pravoúhlé  soustavě  souřadnic  se  nezávisle  proměnná  vynáší na vodorovnou  osu,  přičemž 

kladné  hodnoty  veličin  vzrůstají  vpravo a nahoru od  počátku  souřadnic.  V polární  soustavě 

souřadnic musí ležet počátek čtení úhlů na vodorovné nebo svislé ose a kladný smysl úhlových 

souřadnic musí odpovídat opačnému smyslu otáčení hodinových ručiček. 

2.  Osy grafu  musejí 

být popsány symbolem nebo názvem veličiny. Do kulaté závorky nebo za 

lomítko uvedeme i její jednotku (není-li 

veličina bezrozměrná). Na vnější stranu os vyneseme 

stupnici, 

jejíž body jsou přiměřeně daleko od sebe, abychom mohli z grafu pohodlně odečítat. 

Čísla  se  píší  vodorovně,  a  to i  u  svislé osy.  Pokud  je  to  účelné,  užíváme  mocnin  10  popř. 

násobků jednotek.  Souřadnice naměřených bodů na osách nevyznačujeme, ty lze vyhledat 
v tabulce. 

3. 

Měřítka a stupnice grafu volíme tak, aby vynášené křivky zaplňovaly co největší plochu mezi 

osami. Do průsečíku os klademe nuly stupnic pouze v některých případech (chceme-li např.  

ukázat, že graf neprochází počátkem souřadnic). Jinak začíná stupnice hodnotou o něco menší 
než je nejmenší vynášená. 

4. 

Chyba při odečítání obou souřadnic je stejná jen v té části křivky, kde směrnice příslušné tečny