4 Vyhodnocení naměřených funkčních závislostí

hém případě jiné 

m

ěřítko než na ose vodorovné. Při použití vztahu  

tg

b

α

=

vidíme, že při vyhodnocení téže lineární 

závislosti dostaneme při zobrazení v různých měřítkách různý výsledek. 

Stanovíme-li však pro ob

ě zobrazení směrnice hodnotu  b  výpočtem podle vztahu (4.2): 

1

2

56 mV

48 mV

8, 0

Ω ,

8,0 Ω

7, 0 mA

6, 0 mA

b

b

=

=

=

=

(4.3) 

vyjde podle očekávání v obou případech stejná. 

Je třeba zdůraznit, že směrnice není obecně bezrozměrné číslo. Rozměr, resp. jednotku obdržíme 

po dosazení rozm

ěrů (jednotek) veličin  x, y  do rovnice (4.2), tak jak je vidět v rovnici (4.3). 

Konkrétní vyhodnocení lineární závislosti si můžete prohlédnout v návodu k úloze Fotoelektrický 

jev a Planckova konstanta. 

4.2  Exponenciální a mocninná závislost 

Máme-li zpracovat výsledky  m

ěření  veličiny,  jejíž  závislost  na  nezávisle  proměnné  veličině 

je exponenciální nebo mocninná, lze vhodným zobrazením  –  u exponenciální funkce 
semilogaritmickým, u mocninné logaritmickým – 

převést tyto závislosti na lineární. 

Postup používáme zejména tehdy, nemáme-

li přístup k automatizovanému zpracování, neboť 

vyrovnání  lineární  závislosti  zvládneme  jednoduchými  prostředky.  Snadno  pak  z grafu  určíme 

koeficienty v původní měřené závislosti. 

Tato metoda má však své výhody i v případě počítačového zpracování měření, kdy nám koeficienty 

funkce  v  hledané  závislosti  určí  program  přímo  a nemuseli bychom tedy graf „linearizovat“.  Před 
samotným zpracováním je nutno totiž zjistit, zda m

ěření neobsahuje hrubé chyby. V transformované 

přímce postřehneme tyto chyby snáze než v exponenciální nebo mocninné závislosti a můžeme 
je 

vyřadit.  

Mnohdy také podle zalomení přímky zjistíme, že naměřené hodnoty je  vhodné rozdělit do dvou