4 Vyhodnocení naměřených funkčních závislostí

je rovna 1. V místech, kde 

se křivky příliš přibližují rovnoběžkám s některou osou, je chyba 

odečtu  jedné  či  druhé  souřadnice  z  grafu  větší.  Tuto  chybu  nelze  vždy odstranit pouhou 

změnou měřítek stupnic na osách. 

5.  Jednotlivé nam

ěřené hodnoty v grafu výrazně označíme – nejlépe křížkem. Naprosto nevhodné 

jsou  pouhé  tečky,  které  po  vytažení  křivky  většinou  zmizí.  Potřebujeme-li do jednoho 

grafického pole vynést  více křivek a mohlo by  dojít k záměně bodů, odlišujeme je různými 

černobílými značkami (,,,,,⊗,⊕). Barvy použijeme pouze tehdy, bude-li graf tisknut 

barevně a také barevně rozmnožován. Ke každé křivce zapíšeme hodnotu parametru, který ji 

určuje. 

6.  Body 

nespojujeme  lomenou  křivkou,  spojnice  bodů  nemá  zpravidla  žádný  fyzikální 

význam. Pokud 

je žádoucí vytvořit spojnici bodů, prokládáme hladkou křivku (např. pomocí 

křivítka).  Křivku  volíme tak, aby neměla fyzikálně  neopodstatněné skoky, zlomy a extrémy, 

byla dostatečně hladká a měla přibližně stejný počet bodů nad a pod čarou. 

7. 

Graf musí mít svoje číslo a stručný a výstižný název. Pokud to situace vyžaduje uvedeme 

i 

další  potřebné  údaje  (datum,  typ  vzorku,  parametry  a  podmínky  měření,  apod.).  Často 

musíme z 

grafu odečíst určitou hodnotu, kterou potřebujeme pro další zpracování měření. Tyto 

význačné body označíme odlišně od naměřených hodnot, a to jak na křivce, tak na příslušné 
ose. 

 
Na  následujícím  obrázku jsou V–A  charakteristiky diody, které 

budete  měřit  při  zjišťování 

výstupní práce elektronu z kovu.  Každou z nich jsme