Diplomova_prace_-_financovani_regionalniho_skolstvi

Vysoká míra decentralizace veřejné správy na úseku financování regionálního školství čelí v poslední době velké kritice. MŠMT již předložilo k odborné diskuzi koncepční záměr reformy financování regionálního školství, který krajským úřadům odebírá významnou část kompetencí při alokaci finančních prostředků. Podstatou reformy financování je opuštění stávajícího normativního systému financování veškerých aktivit v regionálním školství výhradně na „žáka“ prostřednictvím republikových a krajských normativů a zavedení systému státních oborových normativů pro školy a obory vzdělání. Státní oborové normativy jsou nastaveny na optimálně naplněnou třídu, pro kterou bude normativně zaručen optimální rozsah vzdělávání (tzv. vzdělávací standard). Stávající systém financování na žáka už ve své podstatě nepodporuje optimalizaci sítě škol a také nepotlačuje nasávací efekt. Pokud k těmto atributům přidáme důsledky decentralizace významných kompetencí při financování regionálního školství na krajské úřady bez odpovídající spoluzodpovědnosti za financování, je výsledkem příliš přebujelá síť škol, která není schopna reagovat na nepříznivý demografický vývoj. V dnešní době se to týká zejména středních škol. I když se v případě neoptimální naplněnosti tříd ve škole jedná o přenos finanční zátěže na zřizovatele, je to jediná cesta, jak při vícezdrojovém způsobu financování přimět obě strany k efektivním krokům.

Z hlediska efektivnosti veřejné správy školství a také z hlediska vývoje veřejných financí v posledních letech je optimalizace sítě škol nevyhnutelná a také je třeba zohlednit efektivnost výkonu přenesené působnosti na úseku financování regionálního školství. Pokud vyjdeme z premisy, že finanční prostředky získané optimalizací zůstanou ve školství, může nový systém nepřímo přispět také ke zvýšení kvality vzdělávání ve školách. Dobře zorganizované školy budou mít dostatek finančních prostředků nejen na posílení nenárokových složek platů svých zaměstnanců, ale také na nákup učebních pomůcek.

Určité riziko přílišné centralizace financování regionálního školství spočívá v uplatňování tzv. minimálního normativu, na který by škola dosáhla nárokově. Centralizace neumožňuje rozdělení finančních prostředků podle konkrétních regionálních specifik. Jak se však ukázalo v předchozích letech, krajská specifika nevychází z původně zamýšlených územních specifik, ale spíše řeší specifika školského systému. Vzhledem k obdobným zeměpisným podmínkám, obdobnému demografickému vývoji a k dobré dopravní dostupnosti v celé ČR nevidím důvod k decentralizaci výkonu státní správy na úseku financování regionálního školství na úrovni krajů. Návrat k čistému odvětvovému řízení není vzhledem k pojetí organizace veřejné správy v ČR možný, lze tedy předpokládat, že základní princip financování regionálního školství ze dvou zdrojů - zřizovatele a stát, zůstane zachován. Kompetence ve financování, ale také odpovědnost za financování by měly vzájemně korespondovat.