Diplomova_prace_-_financovani_regionalniho_skolstvi

V systému financování ze státního rozpočtu udělalo MŠMT první kroky ke změnám tím, že předložilo k odborné diskuzi koncepci reformy financování regionálního školství. I přesto, že jsem se k jednotlivým atributům reformy v předchozí kapitole stavěla spíše skepticky, vnímám ji jako velký posun vpřed. Pokud bude MŠMT nadále pracovat s připomínkami vzešlými z diskuze, může se podařit nastolit transparentní, efektivní a administrativně úsporný systém.

Mou zásadní připomínkou k reformě je použití stejného principu financování pro základní a střední školy. Dle mého názoru v případě základních škol by nemělo být použito degresních koeficientů oborových normativů v navrhované míře více či méně korespondující s degresními koeficienty pro střední školy. Křivka mezi fixním minimem a horní ekonomicky výhodnou hranicí počtu žáků by měla mít co nejmírnější průběh. Důvody jsem uvedla v předchozí kapitole, jde zejména o nemožnost školy ovlivnit počet žáků ve spádové oblasti.

Druhou zásadní připomínkou k navrhovanému systému financování je, že se v systému nepočítá s tvorbou rezervy, ze které by bylo možno řešit nepředvídatelné výdaje jednotlivých škol. Pro názornost uvedu příklad ze své praxe z letošního roku, kdy jsem na základní málotřídní škole požadovala navýšení normativního rozpočtu o 600 tis. Kč – v předchozím kalendářním roce utrpěl pedagogický pracovník pracovní úraz, vlivem tohoto úrazu nebude schopen vykonávat dále svou práci a bude mu vyplaceno odstupné (v souladu s § 67 zákoníku práce) ve výši cca 500 tis. Kč. Na stejnou školu v lednu tohoto roku na školu nastoupil žák se zdravotním postižením, kterému musí být zakoupeny kompenzační pomůcky ve výši cca 100 tis. Kč. Oba mimořádné výdaje by v souladu s § 160 školského zákona měly být hrazeny ze státního rozpočtu. Zmíněná škola nemá vytvořenou žádnou finanční rezervu z prostředků státního rozpočtu (finanční prostředky státního rozpočtu se musí každoročně vyčerpat), celkový objem prostředků na platy pedagogických pracovníků je cca 2,7 mil Kč, z čehož potřebuje na nárokové složky platu (tarify) 2,5 mil Kč., zbytek může škola čerpat v nenárokových složkách platu (odměnách). Škola nemá prostředky na úhradu výdajů, které jí vznikly výše uvedenými událostmi. Reforma počítá s hrazením obdobných výdajů z rozpočtů zřizovatelů, avšak pro některé zřizovatele by mohly být takové výdaje velmi obtížně řešitelné (zvláště pro malé obce, či soukromé zřizovatele). Dle mého názoru se jedná o výdaje poskytované školám ze státního rozpočtu, v souladu se školským zákonem a také s Listinou základních práv a svobod, povinnost hradit tyto výdaje má stát. De lege ferenda navrhuji zachovat institut „rezervy“ ve státním rozpočtu (ať již na úrovni krajů nebo státu), který by umožnil řešení obdobných případů. Přenos této povinnosti na zřizovatele se mi zdá nevhodný zejména pro naprostou výjimečnost a specifičnost různých situací. V případě nedočerpání rezervy ve státním rozpočtu v daném kalendářním roce navrhuji její rozpuštění mezi jednotlivé školy formou navýšení ONIV dle počtu žáků.