Diplomova_prace_-_financovani_regionalniho_skolstvi

Také velmi kritizovaná výše mezikrajových rozdílů krajských normativů je vzhledem k pojetí reformy mírně řečeno rozporuplná. Dle mého názoru s sebou reforma ponese ještě větší prohloubení rozdílů ve finanční podpoře jednotlivých škol i jednotlivých oborů vzdělávání, rozdílů mezi obcemi a městy v podpoře vzdělávání, a to především u základních škol, které nemohou nijak výrazně počet žáků ve třídách ovlivnit.

V celém koncepčním záměru reformy není zmíněn prvek kvality vzdělávání, přitom v argumentech pro nutnost reformy je stávajícímu systému vytýkána mimo jiné nedostatečná podpora kvality a efektivnosti vzdělávání. Pokud je něco uváděno jako důvod pro reformu, měla by se reforma s tímto problémem vypořádat, to se ale zatím neděje. Osobně jsem přesvědčena, že snažit se do systému financování regionálního školství zakomponovat prvek kvality je prakticky nemožné. Ve stávajícím systému je jediné možné hodnocení školy (kromě autoevaluace) prostřednictvím České školní inspekce. Existuje tedy orgán, který by kontrolu kvality mohl provádět, neexistuje však žádné parametry, na základě kterých bychom mohli úroveň kvality školy hodnotit. „Pokud chceme podporovat kvalitní školy, nejdříve je nutné kvalitu definovat. V současném systému neexistuje nástroj, který by řekl – tato škola je kvalitní a tato ne. Neexistuje nástroj na měření přidané hodnoty školy.“ 84 MŠMT se chystá zavést plošné testování znalostí žáků v 5. a 9. ročníku základních škol, tady by se na první pohled mohl prvek kvality projevit, ovšem neměl by být ukazatelem jediným. Např. škola, která má vyšší počet sociálně znevýhodněných žáků, nikdy nedosáhne takových výsledků, jako škola v lokalitě, kde tito žáci nejsou. Přitom pedagogická práce je ve škole se zmíněným problémem zcela jistě náročnější a přidaná hodnota školy může být stejná.

Stávající systém dvouzdrojového neboli kombinovaného modelu financování regionálního školství se za dobu svého fungování (od roku 1992) zdá být životaschopný. V návrzích de lege ferenda se nebudu zabývat samotnou výší finančních prostředků, které jsou alokovány do regionálního školství, ale konkrétním řešením systémových nedostatků při financování regionálního školství.

Zřizovatelé mohou škole financovat prakticky všechny výdaje nezávisle na příjmech školy ze státního rozpočtu. Teoreticky tato pravomoc zřizovatelům umožňuje zlepšovat kvalitu školy nezávisle na objemu finančních prostředků ze státního rozpočtu, prakticky jde spíše o možnost škole dofinancovat to, na co finanční prostředky ze státního rozpočtu nestačí. Zřizovatelé dostávají ze státního rozpočtu příspěvek, který by měl částečně pokrýt provozní náklady na školy. Výše příspěvku na provozní náklady škol, poskytovaného ze státního rozpočtu se pohybuje kolem 1 400 Kč na žáka, kdežto neinvestiční výdaje zřizovatele se pohybují v rozmezí 5 až 10 tis. Kč na žáka. Mezi obcemi je možná úhrada neinvestičních výdajů za dojíždějící žáky (pouze u základních škol a posledního ročníku mateřské školy), tato úhrada je však možná pouze v případě, že povinná obec nezřizuje školu stejného druhu. Tím pádem se vztahuje pouze na malé obce a v praxi nic neřeší. Tato úprava je diskriminační vůči jiným zřizovatelům, než jsou obce, jedná se o úpravu administrativně náročnou a celkový přínos neodpovídá vynaloženým prostředkům. De lege ferenda navrhuji celkové zrušení právní úpravy vymezující možnost úhrady mezi obcemi za dojíždějící žáky, jak jsem uvedla výše, úhrada je neefektivní.