Diplomova_prace_-_financovani_regionalniho_skolstvi

Navrhovaná koncepce nákladového financování nepedagogických pracovníků a školských služeb zachovává krajským úřadům kompetence při alokaci finančních prostředků v této oblasti. Dle mého názoru je vhodnější dnes sice již zavržená varianta přímého převodu finančních prostředků z MŠMT přímo jednotlivým školám, případně jejich zřizovatelům.

Reforma veřejné správy, která byla zahájena po roce 1989, proběhla ve dvou základních fázích. Za první fázi územní reformy veřejné správy je považováno období a obsah jejího postupu od revitalizace obcí na samosprávních principech v r. 1990 (ukončení činnosti národních výborů) do ustavení orgánů krajských samospráv na sklonku roku 2000. Druhou fází reformy územní veřejné správy se potom rozumí navazující vývoj v této oblasti, spočívající v ukončení činnosti okresních úřadů ke dni 31. 12. 2002 a převedení jejich agendy dílem na obce a dílem na kraje.85 Vývoj správy školství více či méně korespondoval s vývojem organizace veřejné správy. Základním znakem první fáze nového systému veřejné správy regionálního školství je odstátnění všech škol a naprosté většiny školských zařízení. Proces demonopolizace zřizovatelských kompetencí umožnil již začátkem devadesátých let vznik nejen soukromých a církevních škol, ale také umožnil vznik nejrozsáhlejšího segmentu regionálního školství – škol zřizovaných obcemi a kraji. Přenosem zřizovatelských pravomocí došlo také k částečnému přenosu odpovědnosti za financování těchto škol. Zřizovatelům byla stanovena povinnost hradit školám investiční a neinvestiční provozní výdaje a ze státního rozpočtu byly a jsou hrazeny pouze přímé výdaje na vzdělávání. Výdaje ze státního rozpočtu byly v první fázi na školy alokovány prostřednictvím dekoncentrovaných orgánů státní správy – školských úřadů. Školské úřady zanikly stejně jako okresní úřady k 31. 12. 2002 a jejich kompetence přebraly převážně krajské úřady. Vznikem krajů coby nových orgánů regionální samosprávy dostal proces decentralizace veřejné správy nejen věcně odbornou, ale i politickou dimenzi. Charakteristickým rysem této druhé fáze reformy je posilování kompetencí samosprávy, což se také výrazně projevilo v systému financování regionálního školství. Krajským úřadům byla svěřena kompetence tvorby krajských normativů, která měla umožnit krajům řešit různá specifika daná demografickým vývojem, hustotou osídlení apod. Krajské úřady vykonávají agendu alokace finančních prostředků školám regionálního školství ve své přenesené působnosti, posílení vlivu samosprávy je zde zvýrazněno tím, že krajské úřady rozepisují finanční prostředky školám s vědomím zastupitelstva kraje.86

Na úseku financování z rozpočtu zřizovatelů je u veřejných škol uplatňován princip územního řízení, při financování ze státního rozpočtu je uplatňován u všech segmentů regionálního školství princip odvětvového řízení. Jak jsem uvedla v předchozích kapitolách, školský zákon vymezuje hranici mezi druhy výdajů, které jsou hrazeny z rozpočtu státního a z rozpočtu zřizovatelů. Tato pomyslná hranice je koncipována jako polopropustná – finanční prostředky státního rozpočtu lze použít pouze na tzv. přímé výdaje, na druhou stranu zřizovatelé mohou přispívat školám také na ty výdaje, které má jinak ze zákona povinnost poskytovat stát. Pokud tedy využije regionální samospráva tohoto zmocnění a přispěje svým školám nad rámec prostředků přidělených ze státního rozpočtu, nepochybně tak posílí svůj vliv na chod těchto škol a tím zvýrazní územní princip řízení, aniž by to bylo na úkor odvětvových principů řízení v oblasti financování.87 Odvětvový princip řízení v oblasti financování se projevuje zejména v normotvorné roli MŠMT v oblasti financování vůči krajským úřadům, a to včetně pravomoci určit krajským úřadům kritéria pro tvorbu krajských normativů.