Makroekonomie 2 RMAKP - Otázky ze zkoušce

2. zvýšení cenové hladiny na P2

3. Pokles reálného produktu D(Y2) na D(Y1)

4. pokles reálné peněžní zásoby na Ms2/P2, pokud ↑ cenové hladiny = ↑ nominální peněžní zásoby → se reálná peněžní zásoba nezměnila Ms1/P1=Ms2/P2

5. Ekonomika se vrací do původní rovnováhy A

1. Kdy nastává rovnováha na trhu práce? Jak se určuje přirozená míra nezaměstnanosti a které faktory mají vliv na její změnu?

Pokud je míra nezaměstnanosti na úrovni přirozené míry nezaměstnanosti.

Přirozená míra nezaměstnanosti

Míra nezaměstnanosti: u = U / (L+U)

Na trhu práce dochází k pohybům:

a) míra ztráty práce = % lidí, kteří za určité období opustí zaměstnání

σ - míra ztráty práce,

L . σ = počet lidí, kteří za dané období opustili práci

Pokud se zvyšuje míra ztrátyàNezaměstnanost roste

b) míra nalezení práce = % nezaměstnaných, kteří za stejné období naleznou zaměstnání

φ - míra nalezení práce

φ . U = počet lidí, kteří za dané období našli práci

L . σ > φ . U → nezaměstnanost roste

L . σ < φ . U → nezaměstnanost klesá

L . σ = φ . U → nezaměstnanost se nemění

Míra nezaměstnanosti, při které je trh práce v rovnováze se nazývá přirozená míra nezaměstnanosti.

1. Vysvětlete podstatu všech čtyř režimů měnové politiky.

   • Režim s implicitní nominální kotvou - cílování určité veličiny přijaté interně v rámci centrální banky, aniž by došlo k jejímu explicitnímu vyhlášení.

Předpokladem pro úspěšné fungování je vysoká důvěryhodnost centrální banky, jež umožní dosažení žádoucích změn inflace a jejích očekávání i bez explicitních cílů. Implicitní = samozřejmě předpokládaný, výslovně neuvedený, něco, co z něho přímo plyne

• Cílování měnové zásoby - při řízení peněžní zásoby kolísá úroková míra s výkyvy domácího produktu. Monetaristé jako hlavní zdroj ekonomické nestability považují změny v peněžní zásobě (viz. monetární teorie hospodářského cyklu). Zaměření se na tempo růstu zvoleného peněžního agregátu. Východiskem je předpoklad, že růst cen je v dlouhodobém horizontu ovlivňován vývojem peněžní nabídky.

Problémy metody:

- volba peněžního agregátu vhodného k cílování

- v době finančních inovací, elektronizace a globalizace trhů se vazba mezi peněžními agregáty a cenovou hladinou rozvolňuje

- CB nemusí být schopna vybraný peněžní agregát řídit s dostatečnou přesností

Dlouhodobým cílem je pomalý, stabilní růst peněžní zásoby, zajištění dlouhodobé nízké inflace, stabilita ekonomického sytému bez náhlých změn v peněžní zásobě, metoda vychází ze zlatého pravidla měnového růst M. Friedmana.

• Cílování měnového kurzu - CB se snaží prostřednictvím změn úrokových sazeb a přímých devizových intervencí zajistit stabilitu nominálního měnového kurzu vůči měně tzv. kotevní země, a tak z této země "importovat' cenovou stabilitu. K udržení daného měnového kurzu je nutná vhodná kombinace hospodářských politik zajišťující nízký inflační diferenciál vůči kotevní zemi, dostatečné devizové rezervy, udržení konkurenceschopnosti a celkové důvěryhodnosti země včetně jejího institucionálního a právního rámce a politické stability. Hlavní nevýhodou je ztráta autonomie měnové politiky (CB v podstatě nemá kontrolu nad peněžní zásobou).

• Cílování inflace - začátek v 90. letech 20. stol. (první Nový Zéland). Od roku 1998 ČNB. CB s předstihem veřejně vyhlásí inflační cíl F určitou míru inflace (či posloupnost cílů), o jehož dosažení bude usilovat. Pro veřejnost je toto srozumitelné pravidlo. Jedná se o aktivní a přímé formování racionálních inflačních očekávání. Režim zahrnuje do svého rozhodovacího schématu velké množství informací: měnový kurz, peněžní agregáty, trh práce, dovozní ceny, ceny výrobců, mezeru výstupu, nominální a reálné úrokové sazby, nominální a reálný měnový kurz, hospodaření veřejných rozpočtů apod. Nejčastěji se volí inflační pásmo (možnost reakce na nákladové šoky). Inflační cílování je stabilizačním prvkem. Inflační cíle se musí dodržovat a nesmí se často měnit. Pro dodržení inflačního cíle může CB použít měnovou restrikci. Zranitelné místo inflačního cílování F reakce na nákladové šoky (např. růst ceny ropy). Nákladové šoky způsobují pokles domácího produktu a zároveň tlačí na růst inflace. Pro dodržení inflačního cíle by CB musela použít restrikci, což dále sníží produkt ekonomiky. Inflační cílování by mohlo přivést ekonomiku do recese.