Makroekonomie 2 - Zápisky z hodin

- změny peněžní zásoby se přenášejí do změn cenové hladiny pomocí transmisního mechanismu

- nevýhoda: agregátní podoba, nejde na mikroekonomii, to překonali cambridgeští ekonomové

Cambridge tvrdili, že:

Ms = Md

Cambrigeská rovnice peněz:

Ms = k x P x Y

k….. koeficient (převrácená hodnota V)

Na rozdíl od Fisherovy rovnice, cambrigská naznačuje, že rychlost obratu peněz je dána také úrokovou mírou, proto může být V proměnlivou a nestabilní veličinou. Zvýší-li se peněžní zásoba – sníží se úroková míra – zvýší se k a sníží se V.

Friedman pak přišel s novou kvantitativní teorií (východisko monetarismu), tvrdí:

1. existuje těsný vztah mezi velikostí peněžní zásoby a velikostí nominálního domácího produktu, vztah je těsnější v dlouhém období než v krátkém

2. peníze nejsou neutrální v krátkém období (1-2 roky), změny peněžní zásoby v krátkém období mají účinek na změna reálných veličin (na reálnou úrokovou míru, reálný měnový kurz a reálný domácí produkt)

3. peníze jsou však neutrální v dlouhém období, změny peněžní zásoby ovlivňují pouze cenovou hladinu, zatímco reálné ekonomické veličiny se nemění

4. inflace je výlučně peněžní jev, to znamená, že jedinou konečnou příčinnou inflace je nadměrný růst peněžní zásoby

Inflace a inflační očekávání

Inflace se správně vysvětlí tak, když k ní budeme přistupovat skrze nabídku peněz a poptávku po penězích.

Inflace je peněžní jev vyvolaný nadměrnou emisí peněz. Když peněžní zásoba vzroste, aniž by se změnila reálná poptávka po penězích, dojde ke zvýšení cenové hladiny

růstový tvar rovnováhy na trhu peněz:

ms = ∏ + μ

∏ ........ míra inflace

μ ……. tempo růstu reálné poptávky po penězích

inflace

∏ = ms – μ

=> Míra inflace je dána rozdílem mezi tempem růstu nominální peněžní zásoby a tempem růstu reálné poptávky po penězích.

Růst reálné Md kopíruje růst reálného domácího produktu, míra inflace v dlouhém období přibližně odpovídá rozdílu mezi růstem peněžní zásoby a růstem reálného domácího produktu.

Když se očekávaná inflace zvýší nad skutečnou inflaci, dojde ke zvýšení nominální úrokové míry, takže lidé budou chtít držet méně peněžních zůstatků. Snížení poptávky po penězích pak bude mít za následek zvýšení inflace. Skutečná inflace tedy je ovlivňována očekávanou inflací, přičemž inflační očekávání se do skutečné inflace promítají přes poptávku po penězích. Tzn. také, že inflace je vyvolávána nejen skutečným růstem peněžní zásoby, ale může být vyvolána i jen očekávaným růstem peněžní zásoby.

Baumolův-Tobinův model transakční poptávky po penězích

Transakční zůstatky závisejí na tom, kolik návštěv banky člověk uskuteční v obdobím mezi výplatami důchodu, platí: