Makroekonomie 2 - Zápisky z hodin

- interpretována nejen jako individuální spotřební funkce, ale také jako agregátní

- představa, že růst národního důchodu má za následek pokles podílu spotřeby na národním důchodu – špatně, k vysvětlení dlouhodobé spotřební funkce používají následující

Model mezičasové volby

- Irwing Fisher – Teorie úroku (umožňuje objasnit rozhodování člověka mezi přítomnou a budoucí spotřebou)

- preference ohledně přítomné a budoucí spotřeby jsou znázorněny indiferenčními křivkami (představují ty kombinace přítomné a budoucí spotřeby, které jsou pro člověka stejně uspokojivé, výše položené představují vyšší uspokojení), člověk je ale omezen mezičasovým rozpočtovým omezením (dáno přítomný a budoucím důchodem a úrokovou mírou) – přímka jejíž sklon je 1 + r

- vliv na přítomnou spotřebu má změna úrokové míry – působí zde 2 efekty:

1. důchodový efekt – úrok je také důchodem, zvýšení r zvyšuje důchod a na zvýšení důchodu člověk reaguje zvýšením spotřeby (přítomné i budoucí)

2. substituční efekt – úrok je nákladem příležitosti – rozhodnu-li se pro přítomnou spotřebu, obětuji úrok, který by mi vynášely úspory, zvýšení úrokové míry vlastně zdražuje přítomnou spotřebu a proto člověk reagují snížením přítomné spotřeby (zvýšením úspor)

=> oba efekty působí na přítomnou spotřebu protichůdně, nelze proto říci, jak změna úrokové míry ovlivní jednotlivce

- na agregátní úrovni růst úrokové míry zvyšuje důchody věřitelů, ale zároveň snižuje důchody dlužníků (platí větší úroky), proto agregátní důchodový efekt vyvolaný změnami úrokové míry bude zanedbatelný (vyruší se)

=> u agregátní spotřební funkce můžeme brát v úvahu jen substituční efekt úrokové míry, proto je vztah mezi agregátní spotřebou a úrokovou mírou nepřímo úměrný

- na rozdíl od keynesiánské spotřební funkce tento model ukazuje, že přítomná spotřeba je ovlivněna nejen přítomným důchodem, ale též očekávaným budoucím důchodem a úrokovou mírou

Hypotéza životního cyklu

- F. Modigliani, R. Brumberg, F. Ando

- vychází z toho, že člověk při rozhodování o spotřebě bere v úvahu nejen přítomný, ale i očekávaný budoucí důchod a chce mít během života rovnoměrnou spotřebu

- dokáže-li člověk svůj celoživotní důchod spolehlivě předvídat, vytvoří si podle něho stálou spotřebu, kterou pak nemění, spotřeba člověka nereaguje na předvídané změny důchodu, protože tyto již předem zakalkuloval do své celoživotní spotřeby (v mládí spotřebuju víc než vydělám – půjčím si, ve středním věku začnu spořit a splácet dluhy, v důchodu žiju z úspor)

- dojde-li k nepředvídanému zvýšení důchodu, člověk zvýší spotřebu (nepředvídanou změnou je i hospodářský cyklus)

- agregátní spotřeba země závisí také na věkové struktuře obyvatel