Výzkumné metody v řízení - Vypracované otázky k zápočtu

PŘÍKLAD:

Rozdělení populace do vrstev (např. učni, gymnazisté, středoškoláci) a z každé této vrstvy vybereme několik respondentů do našeho vzorku.

1. Popište základní charakteristiky kvótního nepravděpodobnostního výběru pro vzorkování, z čeho čerpá? Uveďte jednoduchý příklad.

• Imituje ve struktuře vzorku známé vlastnosti populace, označuje se jako kvazi-reprezentativní s nenáhodným výběrem formou stanovení kvót (znaků rozhodujících o reprezentativnosti výběru).

• Před sbíráním dat se stanovují kvóty, podle kterých tazatel vybírá respondenty, se kterými provede standardizované dotazování; stanovení proporcí je nenáhodné, odvozují se z nějakých dobrých pramenů (př. statistiky a jiných věrohodných výzkumů ve vaší oblasti).

• Rozhodnutí o velikosti vzorku se řídí potřebou mít dostatečné odpovědi v každé kvótě, aby bylo možné provádět následné statistické údaje analýzy, které mají být provedeny. To obvykle vyžaduje velikost vzorku mezi 2000 a 5000.

• Nelze však měřit úroveň jistoty nebo meze chyby, protože vzorek není založen na pravděpodobnosti

• Porovnej se stratifikovaným výběrem (vrstvy/straty)

• Zvláštní formou kvótního výběru je tzv. panel. O panelu hovoříme tehdy, jestliže vytvořenou reprezentativní skupinu osob používáme opakovaně k řadě různých výzkumů (je to možné pouze v případě, že složeni základního souboru se příliš rychle nemění.

• Příklad: Kvótní výběr

  • Petr potřeboval pro svůj výzkum provést standardizované rozhovory se vzorkem lidí zastupujících ty ve věku 20–64 let, kteří pracovali ve své zemi. Nebyl k dispozici žádný vzorkovací rámec. Chystal se rozdělit svá zjištění do podskupin v závislosti na věku a typu zaměstnání respondentů. Předchozí výzkumy naznačovaly, že pohlaví má také dopad na reakce, a proto potřeboval zajistit, aby rozhovory v každé skupině odráželi také podíl mužů a žen v populaci. Naštěstí národní sčítání lidu jeho země obsahovalo rozpis počtu lidí v zaměstnání podle pohlaví, věku a socio-ekonomického stavu. Ty tvořily základ kategorií pro jeho kvóty.

  • Pokud víme, že v populaci je 52 žen, z nichž 19 % má vysokoškolské vzdělání a z nich 30 % pracuje ve veřejné správě, musím vzorek sestavit tak, aby měl stejné charakteristiky.

1. Jaké jsou obecné zásady konstrukce otázek v dotazníku? K jakým chybám nejčastěji dochází u formulace otázek resp. čeho se vyvarovat?

• Je tato otázka opravdu nezbytná?

• Měří tato otázka opravdu to, co chceme měřit?

• Bude tato otázka srozumitelná opravdu každému objektu našeho vzorku?

• Je vůbec respondent tím, kdo nám může poskytnout žádanou informaci?

• Neptá se otázka na dvě různé věci najednou?

• Není naše otázka sugestivní?

• Je výčet kategorií pro odpovědi na uzavřenou otázku úplný?

• Je použití otevřené otázky opravdu nezbytné?

• Nevyžaduje otázka nějaké příliš zobecněné údaje?

• Mají odpovědi všech respondentů stejnou váhu?

• Není otázka nepříjemná, znepokojující, nemůže se respondent cítit ohrožen pravdivou odpovědí?

• Pro dobře vypracovaný dotazník je potřeba naplnit především následující potřeby: pokládat jednoznačné otázky, na které existují jednoznačné odpovědi;

  • neptat se na více věcí jednou otázkou (Co podle vás způsobuje špatné výsledky zaměstnanců a závislost na trávení času na internetu?);

  • klást otázky srozumitelným jazykem s ohledem na populaci;

  • vyvarovat se prestižních otázek (Kolik přečtete knih za rok? - Kdo přizná, že nečte?);

  • nepoužívat sugestivní otázky (Také si myslíte, že kouření škodí zdraví?).

  • Nepostavit respondenta do pozici hodnotitele něčeho s čím nemá žádnou zkušenost (Představte si jeden den v pozici generálního ředitele České mincovny….co by jste dělal(a)…)