Výzkumné metody v řízení - Vypracované otázky k zápočtu

Pokud si tedy zvolím kvalitativní výzkum, tak protože se zabývám:

• Popisem procesů, vztahů, událostí, okolností, situací, systémů nebo lidí do hloubky

• Deskripce, explanace a explorace tématu nebo zkoumaného jevu ve vztahu k subjektivním zkušenostem, verifikací a vytvářením předpokladů (hypotéz pro další ověřování v kvantitativním výzkumu), vytváření teorie nebo naopak vyvracování obecních teorií

• Evaluací a komparací praktik, inovací programů a projektů

Využití kvalitativního přístupu v praxi

• Na všech úrovních a oblastech řízení v podniku: „agile, lean a design thinking“ metoda delphi, řešení problémů, zavádění inovací a změn, mapování procesů, poradenství a konzultace, hodnocení, pohovory (techniky jako brainstorming, writestorming, psychodrawing, grouping jsou podpůrné techniky kvalitativního přístupu).

• Širší kontext: spolutvorba image (značky) nebo produktu s dalšími stakeholdery trhu, loga a obchodních modelů, kontextuální kvalitativní analýza, kvalitativní testování, atraktivita produktu, názory, postoje, zkušenosti, expertní skupiny, vnímání, pohnutky, jednání, analýza hlubšího chování.

1. Vysvětlete, jaké jsou základní rozdíly (účel) mezi prováděním individuálního a skupinového rozhovoru?

• Individuální – nejběžnější typ (vztah tazatel – účastník), kdy výzkumný problém (jev) není vázán na sociální vztahy a interakci ve skupině (tazatel chce zjistit právě názor/zkušenost onoho vybraného jedince). Když tazatel nechce, aby byl ovlivňován jinými jedinci ve skupině. Když je účastník vybrán náhodně v rámci struktury a jednotlivý členové se neznají (mohla by zabránit otevřenosti výpovědi vůči ostatním), nebo naopak (znehodnotit, zmanipulovat, ovlivňovat apod).

• Skupinový rozhovor – přesný opak individuálního. Lze jej rozdělit (Hendl, 2008) na:

  • skupinovou diskusi; ve které hraje výzkumník roli moderátora, který vymezí pravidla a pak usměrňuje výměnu názorů a postojů respondentů tak, aby byly sledovány výzkumné otázky,

  • skupinové interview – je více organizované než diskuse. Výzkumník klade otázky týkající se výzkumného problému, přičemž respondenti postupně odpovídají a doplňují, resp. konfrontují odpovědi předchozích účastníků

1. Jaké jsou obecné zásady provádění rozhovoru? Čeho se vyvarovat?

• Zásady rozhovoru

1) Kontakt s dotazovaným v několika fázích (telefon, osobní kontakt, sběr dat)

2) Úvod rozhovoru a jeho důležitost (odstranění komunikačních bariér, získání důvěry, uklidnění)

3) Budování konverzačního partnerství

4) Jasná formulace otázek – respondent musí otázce vždy rozumět (pokud nerozumí, nemůže odpovídat v rámci výzkumného cíle)

5) Sondážní otázky

6) Význam pomlk, ticha, „nechápavosti“, nerozumění, já „hloupý“ (nutíme respondenta k tomu, aby vyprávěl jinak, než v předchozím případě – čím více vypráví, tím více dat máme a tím lépe se nám daří rozumět pozorovanému jevu)