Otázky ze zoohygieny

Metody chromatografické

Principem chromatografie je rozdělení směsi analys, kdy vzorek je aplikován do

pohybujícího se proudu plynu nebo kapaliny, který protéká částicemi nosiče. částice nosiče a

na nich zakotvené rozpouštědlo jsou definovány jako stacionární fáze a pohyblivý proud

rozpouštědla jako fáze mobilní.

Elektroforetické metody

Principem těchto metod je rozdělení elektricky nabitých částic v pufru, jímž prochází

stejnosměrný elektrický proud. Při rozdělování kladně nabité částice putují ke katodě a

záporně nabité částice k anodě. Rychlost jejich posunu záleží na síle jejich náboje i na

velikosti molekuly.

Imunochemické metody

Imunochemické metody (RIA, EIA, FIA) jsou založeny na principu vazby specifického

antigenu (Ag) se specifickou protilátkou (Ab) za tvorby imunokomplexu antigen-protilátka.

Stanovení tohoto komplexu je umožněno navázáním vhodné značky (J125, enzym,

fluoreskující látka).

Metody nekompetitivní (s nadbytkem reaktantu) neboli sendvičové mohou být

využity u antigenu s dvěma vazebnými místy - epitopy. Prvním se Ag připoutá na protilátku

ukotvenou na pevné fázi a druhým se váže na značenou Ab - Z. Po promytí, tedy odstranění

nenavázané Ab, je stanovena její koncentrace, která je přímo úměrná množství stanovovaného

Ag (IRMA, EIA, DELFIA).

Metody nekompetitivní (s limitovaným množstvím reaktantu). Principem této

metody je soutěžení (kompetice) značeného Ag – Z a neznačeného Ag (neznámého) o vazbu

na protilátku. Dále se tyto metody dělí na homogenní a nehomogenní. Homogenní

imunochemické stanovení nevyžaduje oddělení volného a vázaného značeného Ag – Z,

protože vazbou na Ab je Ag modulován (nap_. enzym není aktivní). Koncentrace hledaného

Ag je tedy úměrná koncentraci změřeného Ag – Z. U heterogenních technik je nutno oddělit

vázaný a volný značený Ag – Z.

Molekulárně genetické metody

Tyto metody využívají analýzy nukleových kyselin k detekci přítomnosti patogena.

Z biologického materiálu musí být nukleové kyseliny nejprve elektroforeticky separovány.

Fragmenatace se provede hydrolytickými enzymy – restriktasami.

Odběry krve jako diagnostického média (odběr na sérum a na plazmu, úskalí)

ODBĚR KRVE - Krev lze odebírat žilnou, tepennou nebo kapilární. Nejobvyklejší je odběr krve žilné. Žilná krev je u velkých hospodářských zvířat nejěastěji odbírána z v. jugularis. Dalšími odběrovými místy u skotu je v. caudalis nebo v. umbilicalis. U prasat je odběrovým místem truncus brachialis. Tepenná krev je odebírána veterinárním lékařem z a. subclavia nebo a. carotis u koní nebo z a. femoralis u psů a koček a to pro stanovení acidobazické rovnováhy v indikovaných případech. Kapilární krev může být debírána z ušního lalůčku.

odběrové nádoby s vakuem nebo odběrové nádoby kombinované, tj. klasický odběr pod