Otázky ze zoohygieny

Aktivní imunizace – organismus vytvoří protilátky proti vpravenému antigenu. Tato schopnost je geneticky determinována. Vakcína též může nabudit imunitu buněčnou – zprostředkovanou buňkami a imunitu humorální, zprostředkovanou protilátkami. Nesterilní imunita – pokud vakcinace zabrání pouze klinickým příznakům, ale zvíře je infekční.

Vakcína se skládá z upraveného antigenu tzv. adjuvans. Adjuvancia dělíme do základních skupin:

• anorganické sloučeniny – hydroxid hlinitý, fosforečnan hlinitý, fosforečnan vápenatý, hydroxid berylnatý, IFA:emulze minerálních olejů

• doručovací systémy – ISCOMs – lipidové nosiče, pomáhají přepravovat peptidy a proteiny do buněčné cytoplazmyimunitu stimulující komplexy, malé micely saponátové látky, které ve svém nitru obsahují virové proteiny. Lyposomy – váčky vázané na membránu mající ve svém povrchu antigeny

• bakteriální produkty – bordetella pertusis (usmrcené bakterie) , mycobacterium bovis (acidorezistentní tyčka, původce tbc skotu, obligátně patogenní, BCG (bacillus calmette géurin)

• cytokiny, interleukiny, interferony – účinek adjuvans je způsoben koncentrací antigenu v místech, kde může být nejlépe vystaven lymfocytům tzv. depotní účinek

Živá atenuovaná vakcína - obsahuje virus (méně často bakterii), který dlouhodobým

pasážováním na tkáňových kulturách ztratil virulenci. Tyto vakcíny navozují velmi dobrou buněčnou i humorální imunitu.

inaktivovaná vakcína vzniká usmrcením mikroorganismu, takže zcela

ztrácí schopnost vyvolat onemocnění, ale imunogenitu si zachovává. Ve vakcíně může být

buď celá bakterie (bakterin), nebo její exoprodukt – toxin zbavený toxického účinku (toxoid,

anatoxin). Jsou poměrně bezpečné a používají se proto u velmi nebezpečných patogenů, nebo

v případě březosti.

subjednotková vakcína. Obsahuje jeden, nebo několik klíčových antigenů navázaných na vhodném nosiči. Touto subjednotkou může být protein izolovaný z mikroorganismu, nebo i protein připravený synteticky.

rekombinantní vakcíny je jeden nebo několik genůvneseno do vhodného bakteriálního mikroorganismu, který spolu se svými antigeny produkuje i žádoucí antigen. Jedná se tedy o neživou vakcínu, která se podobá předchozí, avšak imunnogenost je lepší, což je asi následkem přítomnosti dalších antigenů na původním mikroorganismu.

Vakcína s deletovaným genem je použit virus (méně často bakterie), z jehož

genomu byl odstraněn jeden nebo více genů, tj. výsledný mikroorganismus neprodukuje

kompletní sadu proteinů.

při konstrukci nového viru vypouští (negativní markerová vakcína), nebo přidává (pozitivní markerová vakcína) ještě jeden gen, jehož protein lze velmi dobře sérologicky zjišťovat. Vzniká tak markerová vakcína. Její výhoda spočívá v tom, že lze snadno odlišit postvakcinační imunitu od postinfekční.