Otázky ze zoohygieny

Vlhkost vzduchu

vysoká vzdušná vlhkost zvyšuje tepelnou vodivost vzduchu (vzduch nasycený vodními parami má tepelnou vodivost asi desetkrát vyšší, než suchý vzduch).

Proudění vzduchu.

Vzduch proudí vždy z míst s nižší teplotou, kde je vyšší tlak

vzduchu do míst s teplotou vyšší, kde je tlak vzduchu nižší.

Chemické faktory stájového prostředí

Kyslík

oxid uhličitý

čpavek (Vysoké koncentrace čpavku vyvolávají krvácení na sliznicích dýchacích cest, emfyzém plic, poškození CNS s rozvojem křečí, dyspnoí a komatózními stavy),

sirovodík-Nebezpečné jsou zejména technologie s podroštovým skladováním tekutého hnoje, kdy v pevné frakci hnoje na dně jímek vzniká H2S. Při odklizu tekutého hnoje může dojít k náhlému uvolnění H2S do ovzduší.

Biologické faktory stájového prostředí

Prach a dále určité množství mikroorganismů

Průnikem prachu do alveolů a lymfatických cest vznikají pneumokoniózy, tzv. „zaprášení plic“. U zvířat je na rozdíl od lidí toto onemocnění velmi vzácné. Co je ovšem častější, jsou alergie vyvolané prachovými částicemi, nejčastěji ze sena, nejznámější je obstrukční onemocnění plic u koní (RAO)

Množství mikroorganismů a jejich přežívání ve stájovém ovzduší závisí na vlhkosti vzduchu, slunečním záření (UV), zdravotním stavu zvířat, zatížení stájového prostoru zvířaty, technologii provozu a krmení a prašnosti prostředí. skotu.

Hygiena staveb (umísťování staveb, turnusový provoz, černobílý systém provozu,

Při plánování staveb by se mělo vycházet z několika zásad:

• nemá být v inundačním, svážném nebo poddolovaném území;

• má být vybráno tak, aby byla zajištěna možnost dobrého proslunění objektů, aby neleželo

v mrazovém území či v hluboké kotlině nebo nebylo vystaveno nadměrným účinkům

větru; současně je nutno dbát toho, aby nebyl narušen ráz krajiny;

• má mít maximální hladinu podzemní vody, nejvýše 50 cm pod základovou spárou;

• nesmí být vystaveno účinkům zdraví škodlivých koncentrací průmyslových zplodin ani

zamořeno zárodky nebezpečných nákaz zvířat nebo hospodářsky významnými parazity;

• zabezpečení objektů pitnou, resp. užitkovou zdravotně nezávadnou vodou;

• zabezpečit splachovací a ředicí vody pro následné využití tekutého hnoje, hnoje, močůvky

atd. při hnojivové závlaze;

• vhodnost, rozsah a sorpční schopnost závlahových ploch vzhledem k možnému ovlivnění

čistoty vod provozem závlah, přitom je nutno dbát na dopravní nároky;

• možnost ovlivnění horizontů a zdrojů podzemních i povrchových vod v širším okolí

únikem výkalů a odpadu vlivem možné povrchové nebo podpovrchové komunikace;

• zabezpečení objektů pro případ havárie čistícího zařízení a opatření zamezující zvýšení

zbytkového znečištění recipientů.